ECLI:CZ:US:1998:1.US.113.97
sp. zn. I. ÚS 113/97
Usnesení
I. ÚS 113/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ing. M.M., zastoupené JUDr. M.H., proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 4. 1996, č.j. 4 C 113/95-85, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 1996, č.j. 19 Co 397/96-113, a "na zrušení, případně doplnění, ustanovení zákona č. 513/1991 Sb.", takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Citovaným rozsudkem Okresní soud v Jičíně rozhodl, že stěžovatelka (žalovaná) je povinna žalobci C., zaplatit částku 29 694 Kč s příslušenstvím. Co do částky 13 881 Kč byla žaloba zamítnuta.
I. ÚS 113/97
smlouvou z března 1994, posoudil okresní soud podle ustanovení §642 a násl. obchodního zákoníku, tj.jako smlouvu o zprostředkování, podle níž se zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu - provizi. Předmětem závazku není provádění právních úkonů, ale faktická činnost směřující k dosažení určitého výsledku, tj. příležitosti uzavřít určitou smlouvu se třetí osobou. K platnosti smlouvy zákon nevyžaduje písemnou formu. V souzené věci JUDr. P. a JUDr. Š., vyvíjeli činnost směřující k uspokojení nároků stěžovatelky podle citovaných zákonů a k uzavření určitých smluv stěžovatelky se třetí osobou ve smyslu §642 a násl. obchodního zákoníku (č1. 90). Výsledkem aktivní činnosti žalobce došlo k uzavření čtyř smluv o postoupení pohledávky ve výši 150.000 Kč, v důsledku čehož stěžovatelka převzala finanční hotovost ve výši 450 000 Kč, neboť od čtvrté smlouvy odstoupila. Stěžovatelka sice potvrdila, že se se žalobcem domlouvala na odměně za vyvíjenou činnost, jednalo se prý však pouze obecně. Výslovně nebyly sjednány ani náklady cestovného. Proto má žalobce nárok na provizi jinak obvyklou za zprostředkování obdobných smluv v době uzavření smlouvy o zprostředkování. Nárok na cestovné a další náklady spojené se zprostředkováním má v pochybnostech jen při
vzniku nároku na provizi.
Krajský soud v Hradci Králové citovaný rozsudek Okresního soudu v Jičíně v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nalézací soud dospěl ke správnému skutkovému zjištění a vyvodil odpovídající právní
I. ÚS 113/97
záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové bylo porušeno její základní právo podle č1. 90 Ústavy, dále čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, č1. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Protože prý měla pochybnosti o způsobu transformace ZD K., obrátila se na odbor kontroly Ministerstva zemědělství v P. se žádostí o provedení prověrky, neboť zjistila, že zápis z jednání na ZD K. dne 6. 5. 1994 byl dodatečně přepsán, a proto na autory zápisu podala trestní oznámení. JUDr. P. stěžovatelce údajně po odchodu z ministerstva sama nabídla ve věci pomoc, a to jako soukromá osoba. Dále dodala, že v dokladech z jednání nikde jméno C. (popř. žalobce) uvedeno není. Proto prý tato společnost jednala jménem stěžovatelky s třetí osobou "jako zplnomocněný právní zástupce" bez jejího vědomí a "bez udělení plné moci". K sepsání dohody o postoupení pohledávek namísto dohody o převodu nemovitostí prý došlo po šestihodinovém nátlaku, po výhrůžkách a po ujištění JUDr. P., že úvěr přislíbený spořitelnou je dostatečnou zárukou plnění. Stěžovatelka však později zjistila, že smlouvy o postoupení pohledávek podepsala v omylu, neboť jsou prý nevymahatelné a dohodnuté uspokojení zákonných nároků likvidátor nesplnil.
Okresní soud v Jičíně údajně - přes stěžovatelčino upozornění - neshledal výrazné a zásadní rozpory mezi důkazem provedeným listinou a důkazem výpovědí svědka. Rovněž odvolací soud prý pochybil tím, že si neověřil objektivitu a věrohodnost svědeckých výpovědí a nekonfrontoval je s předloženými listinnými důkazy, aby mohl ve věci spravedlivě rozhodnout.
I. ÚS 113/97
pouze proti způsobu hodnocení důkazu a proti právním závěrům z tohoto hodnocení vyplývajícím, což - jak již bylo řečeno na jiném místě - Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat. V tomto směru je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 182/1993 Sb.)
Právní osud odmítnuté ústavní stížnosti sdílí i návrh na zrušení zákona č. 513/1991 Sb., který stěžovatelka podala. Podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že návrh na zrušení zákona nelze podat samostatně, pokud jej nepodává některý ze subjektů uvedených v §64 citovaného zákona. Mezi těmito subjekty fyzické osoby - s výjimkou případů podle ust. §74 cit. zákona - však uvedeny nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 1998
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj