ECLI:CZ:US:1998:1.US.126.98
sp. zn. I. ÚS 126/98
Usnesení
I. ÚS 126/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Ivy Brožové ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. S., 2) P. S., obou zastoupených JUDr. J. B., advokátem , takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 19. 3. 1998, označeným. jako ústavní stížnost.
Napadají rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1997, čj. 6 Co 2560/97 - 52, kterým byl změněn rozsudek čj. 12 C 23/96 - 38 Okresního soudu v Českých Budějovicích tak, že odpůrci - J. S. a spol. - byli uznáni povinnými zaplatit navrhovateli - R., spol. s r. o., společně a nerozdílně částku Kč 187 500,-
I. ÚS 126/98
s 18% úrokem z prodlení od 1. 9. 1993 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo totiž návrhu navrhovatele vůči odpůrcům o zaplacení částky Kč 187 500,-- s přísl. sice vyhověno, avšak s tím, že každý ze čtyř odpůrců byl uznán povinným zaplatit navrhovateli Kč 46 875,-- s příst. z titulu nedodržení smlouvy o finanční výpomoci uzavřené dne 13. 2. 1993. Stěžovatelé - oba první odpůrci - uvádějí podrobnosti případu a vesměs opakují námitky, které již uplatňovali v průběhu soudního řízení s tím, že závěry napadeného rozhodnutí nemají oporu v důkazním řízení. Namítají mimo jiné, že R. K. k podpisu předmětné smlouvy nebyl pověřen obchodní společností C., v. o. s. Mají za to, že aplikace práva soudy obou stupňů, zejména pak Krajským soudem v Českých Budějovicích, jsou v příkrém rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu. Dovozují, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jejich ústavní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 90 Ústavy ČR.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1997, čj. 6 Co 2560/97 - 52, bylo zjištěno, že odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a vzal za prokázáno, že smluvní stranou navrhovatele - R., spol. s r. o., při uzavírání smlouvy o finanční výpomoci, jez byla uzavřena dne 13. 2. 1993, byla veřejná obchodní společnost C. Týn nad Vltavou, zastoupená R. K., který byl pověřen zastupováním ze strany veřejné obchodní společnosti k uzavření předmětné smlouvy ústně. Odvolací soud se na základě provedených důkazů postavil na stanovisko soudu prvního stupně s tím, že za závazky společnosti odpovídají odpůrci, avšak společně a nerozdílně. Nejedná se, na rozdíl od právního názoru soudu prvního stupně, o ručení dělené. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně, jinak věcně správný, změněn.
Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje
celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů vlastním hodnocením. Jeho úkolem, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Jestliže čl. 36 Listiny základních práv a svobod stanoví, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným, nutno to chápat tak, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR)
a především samy rozhodovaly, které z navrhovaných důkazů ve smyslu §120, §123 o. s. ř. provedou. Podle §132 o. s. ř. obecným soudům přísluší volné hodnocení důkazů.
V daném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Českých Budějovicích postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., které upravují průběh řízení, svůj postup řádně odůvodnil, a jeho skutková zjištění jsou v souladu s provedenými důkazy. Za těchto okolností Ústavní soud nemohl učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek, resp. že by soud zákonem stanoveným způsobem neposkytoval ochranu právům.
Ústavní soud kromě toho zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích se ve svém rozsudku vypořádal se všemi okolnostmi závažnými pro jeho rozhodnutí a v jeho postupu neshledal namítané porušení ani Ústavy ČR, ani Listiny základních práv a svobod.
Z uvedených důvodů bylo nutno považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát usnesením mimo ústní jednání bez
přítomnosti účastníků odmítl.
I. ÚS 126/98
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 1998 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu