ECLI:CZ:US:1998:1.US.140.98
sp. zn. I. ÚS 140/98
Usnesení
I. ÚS 140/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky v právní věci stěžovatelky V. B., zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, č. j. PÚ/843/91/NR-Kh,Bn, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 10 Ca 410/97, takto,
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 10 Ca 410/97, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, č. j. PÚ/843/91/NR-Kh,Bn.
I. ÚS 140/98
Pravomocnými rozhodnutími obou orgánů veřejné moci byla dle názoru stěžovatelky porušena její základní práva zaručená ústavou a Listinou základních práv a svobod. Stěžovatelka spatřuje v uvedených rozhodnutích porušení svého práva vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále porušení čl. 1 a čl. 40 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, čl.1 a čl. 90 věty 2. Ústavy ČR.
Okresní úřad v Písku - okresní pozemkový úřad rozhodl podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen "zákon o půdě') tak, že stěžovatelka spolu s paní K. Š. nejsou spoluvlastnicemi nemovitostí v katastrálním území S. a R., původně zapsaných na pana F. K. Toto své rozhodnutí odůvodnil pozemkový úřad tím, že předmětné nemovitosti přešly na stát podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Mad'arů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Postup podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ani podle §6 odst. 2 zákona o půdě není dle názoru pozemkového úřadu odůvodněn, neboť z nálezu trestní nalézací komise bývalého ONV v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, č. j. Vk 228/46, bylo zjištěno, že původní vlastník nemovitostí F. K. byl odsouzen pro provinění proti národní cti podle §1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. a odvolání proti tomuto trestnímu nálezu bylo zamítnuto výměrem odvolací komise KNV v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 1949, č. j. 6293/1949-V.
Krajský soud rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že nárok na restituci podle §2 zákona č. 243/1992 Sb., v platném znění, ani podle §6 odst. 2 zákona o půdě stěžovatelce (resp. navrhovatelkám v dosavadních řízeních) nevznikl. Krajský soud poukázal na okolnost, že v řízení před pozemkovým úřadem bylo jednoznačně prokázáno, že původní vlastník F. K. byl odsouzen pro provinění proti národní cti
I. ÚS 140/98
podle §1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., přičemž pozemkový úřad ve smyslu ustanovení §40 správního řádu a soud dle ustanovení §135 odst. 1 občanského soudního řádu nejsou příslušné k přezkumu rozhodnutí příslušného orgánu o vině.
Stěžovatelka vytýkala uvedeným orgánům veřejné moci, že při svém rozhodování nerespektovaly její základní práva vyplývající z Listiny a z ústavy ČR. Namítala, že bylo porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy ČR, které stanoví, že o vině a trestu za trestné činy rozhoduje jen soud a každý je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla prokázána jeho vina. Dle názoru stěžovatelky je nepochybné, že zákonné ustanovení §6 odst. 2 zákona o půdě vyžaduje ke splnění negativní podmínky odsouzení pravomocný rozsudek soudu, jímž bude vyslovena vina. Podle jejího mínění je vyloučeno, aby výrok o vině mohl vyslovit jiný orgán veřejné moci než soud, tím méně pak orgán státní správy.
Ústavní soud po prostudování předložených spisových materiálů dospěl k závěru, že stížnost stěžovatelky není důvodná.
Ze spisových materiálů vyplývá, že v předmětné restituční záležitosti rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích již třikrát. Rozsudkem ze dne 4. 6. 1997, č. j. 10 Ca 181/97-34, zrušil krajský soud rozhodnutí Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 3. 1997, č. j. PÚ 843/91-NR-B, v odstavci B). Věc vrátil pozemkovému úřadu k dalšímu řízení. Pozemkovému úřadu bylo soudem uloženo doplnit řízení o zjištění, zda F. K. jako původní vlastník byl či nebyl postižen trestní komisí ONV podle retribučního dekretu.
I. ÚS 140/98
Pozemkovým úřadem bylo důkazní řízení doplněno o výslech svědka Ing. J. M.. Ze svědecké výpovědi vyplývá, že chování F. K. bylo v době okupace pobuřující.
Z trestního nálezu trestní nalézací komise ONV v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, č. j. VK 228/46 je patrné, že F. K. byl uznán vinným podle §1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. Vina F. K. byla spatřována ve spolupráci s Němci a v udržování společenského styku s nimi, které přesahovalo míru nezbytné nutnosti. Tímto jednáním se měl dopustit provinění proti národní cti a byl odsouzen k peněžité pokutě ve výši 110 000 Kčs. Uvedený trestní nález byl následně potvrzen výměrem KNV v Českých Budějovicích ze dne 15.9. 1949.
Vyhláškou ONV v Milevsku ze dne 9. 8. 1945 a výměrem Zemského národního výboru v Praze ze dne 27. 4. 1948 byl F. K. označen za nepřítele a zrádce České republiky podle dekretu č. 12/1945 Sb. a byl mu současně konfiskován zemědělský majetek pro účely pozemkové reformy. Z dalších podkladů vyplývá, že majetek F. K. byl konfiskován ke dni účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb., tj. k 23. 6. 1945.
0 zákonných podmínkách pro restituci zemědělského majetku podle §2 zákona č. 243/1992 Sb., v platném znění, platí, že je v nich požadováno, kromě jiného, rovněž i prokázání neprovinění se proti československému státu. V posuzované věci nebyla splněna podmínka, tykající se prokázání neprovinění F. K. proti československému státu. Bylo přitom nezvratně doloženo, že F. K. byl odsouzen nálezem trestní komise ONV v Milevsku pro provinění proti národní cti.
I. ÚS 140/98
Ústavní soud se ztotožnil se závěry, uvedenými v rozhodnutích orgánů veřejné moci, i v tom smyslu, že není možno přezkoumávat těmito orgány vyslovené rozhodnutí o provinění F. K.
Ústavní soud má za to, že nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro restituci zemědělského majetku podle §2 zákona č. 243/1992 Sb., neboť původní vlastník byl pravomocně odsouzen za provinění proti československému státu. V řízení před orgány veřejné moci navrhovatelky neunesly důkazní břemeno, spočívající v prokázání neprovinění F. K. proti československému státu. Z tohoto důvodu nelze souhlasit s odkazem stěžovatelky na údajné porušení jejího základního práva ve smyslu čl. 90 Ústavy ČR.
Porušení základního práva stěžovatelky dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod nelze ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu spatřovat, neboť toto ustanovení představuje ochranu již konstituovaného vlastnického práva.
Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu proto dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, a proto jej ve smyslu ustanovení §43
odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 7. října 1998
JUDr. Vojen Güttler předseda I. senátu