ECLI:CZ:US:1998:1.US.145.98
sp. zn. I. ÚS 145/98
Usnesení
I. ÚS 145/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Ivy Brožové o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., zastoupeného advokátem JUDr. J. Ch., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Jindřichově Hradci ze dne 19. 2. 1998, č.j. ČVS: OVV-816/97, proti předchozí výzvě k vydání věci ze dne 17. 2. 1998 a proti příkazu k odnětí věci ze dne 18. 2. 1998, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Jindřichově Hradci, byla stěžovateli udělena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč za to, že přes předchozí výzvu ze dne 17. 2. 1998 k vydání věci (tj. 175 000 Kč), "kterou má u sebe a je důležitá pro trestní řízení, tuto věc nevydal a nevyhověl tak výzvě dle ustanovení §78 odst.
I. ÚS 145/98
1 trestního řádu"; dále bylo ve smyslu tohoto ustanovení "přikročeno k jejímu odnětí, jemuž dne 19. 2. 1998 rovněž nevyhověl."
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 26. 2. 1998, č.j. 1 Zt 138/98-7, zamítl.
Citované usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Jindřichově Hradci, předchozí výzvu k vydání věci ze dne 17. 2. 1998 a příkaz k odnětí věci ze dne 18. 2. 1998 stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní zejména uvedl, že napadeným usnesením byl porušen článek 4 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a jejich omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Dále prý byl porušen článek 11 Listiny, upravující vlastnické právo.
Stěžovatel namítá, že povinnost vydat věc důležitou pro trestní řízení lze vztahovat jen na takové věci, které mohou sloužit jako důkaz (§89 odst. 2 trestního řádu). Podle ustanovení §112 odst. 1 trestního řádu jsou věcnými důkazy předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu. Stěžovatel dovozuje, že v jeho případě v úvahu připadá pouze "věc získaná trestným činem", která prokazuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost. Touto věcí prý však může být pouze věc nezastupitelná, takže nelze za věc důležitou pro trestní řízení označovat peněžitou částku v určité výši, kterou má obviněný doma, jsou-li peníze určeny pouze druhově, tzn. toliko výší své celkové hodnoty a nejedná-li se např. "o tytéž bankovky či mince vybrané z účtu". Postup orgánů činných v trestním řízení proto
I. ÚS 145/98
stěžovatel označil za protizákonný, neboť tato opatření prý ve skutečnosti sledovala jiný cíl, než zajistit důkaz pro potřeby trestního řízení.
Ústavní soud shledal, že stěžovatel napadl toliko citované usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Jindřichově Hradci a opatření tomuto usnesení předcházející. Z předchozích dokladů však plyne, že stěžovatel předmětné usnesení napadl stížností, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci svým usnesením zamítl. Právě toto usnesení je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež musí být ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu napadeno. Jak již Ústavní soud judikoval dříve, smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, č1. 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu] a k této nápravě nemůže dojít, pokud by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, C. H. Beck, Praha 1997, str. 331 a 332). Za této situace by totiž předmětné usnesení okresního státního zástupce zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm., a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 1998
JUDr. Vladimír Paul předseda senátu Ústavního soudu