ECLI:CZ:US:1998:1.US.164.98
sp. zn. I. ÚS 164/98
Usnesení
I. ÚS 164/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M., s. r. o., zastoupeného jednatelkou společnosti Paeddr. J. S., právně pak advokátem JUDr. O. B., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Brno-město, č. j. V5
238/98, takto,
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu Brno-město, č. j. V5-238/98, kterým se povoluje vklad vlastnického práva podle listiny v návrhu blíže neurčené. Z návrhu je však patrno, že se jednalo o vklad nemovitosti do jiné obchodní společnosti - konkrétně do G., a. s., se sídlem v Brně, P. 6. Vkladatelem nemovitostí je stěžovatel.
Stěžovatel namítá, že postupem katastrálního úřadu došlo k porušení jeho základních lidských práv chráněných v čl. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je zaručeno, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Podle názoru stěžovatele došlo i k porušení jeho práva, chráněného v čl. 37 odst. 3 Listiny
I. ÚS 164/98
základních práv a svobod, podle kterého je zaručena rovnost účastníků v daném řízení.
Návrhem ze dne 13. 1. 1998 bylo u Katastrálního úřadu Brno-město zahájeno řízení o vkladu nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele do jiné obchodní společnosti. Dopisem ze dne 2. 2. 1998, který byl doručen katastrálnímu úřadu dne 3. 2. 1998, vzala jednatelka stěžovatele návrh na vklad zpět.
Katastrální úřad na tento právní úkon jednatelky stěžovatele reagoval tak, že požádal o doložení příslušných podkladů a stanovil přitom jednatelce lhůtu v trvání jednoho týdne. Vyjádření katastrálního úřadu obdržela jednatelka stěžovatele, dle svého tvrzení, dne 23. 2. 1998. Ve stanovené lhůtě pak poskytla katastrálnímu úřadu požadované podklady.
Stěžovatel uvedl, že dne 4. 3. 1998 zjistil, že vklad podle návrhu ze dne 13. 1. 1998 byl povolen dne 12. 2. 1998. Jak vyplývá z platné právní úpravy, právní účinky vkladu vznikly dnem podání návrhu na vklad, tj. 13. 1. 1998. V návaznosti na výše uvedené stěžovatel namítal, že vklad byl povolen ještě před okamžikem, než začala stěžovateli běžet lhůta k zaslání požadovaných podkladů. Dále namítal, že se tak stalo za situace, kdy byl vůči katastrálnímu úřadu ze strany stěžovatele učiněn kvalifikovaný úkon, směřující ke zpětvzetí návrhu na vklad práva. Podle názoru stěžovatele tím, že katastrální úřad vklad povolil, aniž přihlédl ke zpětvzetí návrhu a aniž vyčkal uběhnutí lhůty, kterou k doplnění požadovaných podkladů stěžovateli sám stanovil, porušil stěžovatelova základní práva účastníka předmětného správního řízení.
Stěžovatel ve své stížnosti dále zpochybňoval zákonný postup katastrálního úřadu v rámci uvedeného správního řízení. Namítal, že podle ověřené fotokopie kompletního spisu, vedeného u katastrálního úřadu pod č. j. V5-238/98, vyplývá, že nebylo ze strany katastrálního úřadu postupováno a rozhodováno v souladu s právem.
I. ÚS 164/98
Dle názoru stěžovatele zejména nebyla v příslušném návrhu na vklad označena správně listina, na základě které mělo být právo vlastnické do katastru vloženo. Dále namítal, že rozhodnutí o povolení vkladu práva nebylo provedeno formou zápisu ve spise, nýbrž bylo o povolení vkladu práva vydáno písemné rozhodnutí s odůvodněním. Stěžovatel má za to, že rozhodnutí, proti němuž již není přípustný žádný opravný prostředek, nabývá právní moci doručením. Namítá proto, že 13. 2. 1998 nemohlo být písemné rozhodnutí o povolení vkladu pravomocné, když jedinému statutárnímu orgánu stěžovatele, tzn. jeho jednatelce, nebylo doručeno. Dalším argumentem, který by měl zpochybnit postup katastrálního úřadu, je okolnost, že katastrální úřad byl včas informován o odvolání předchozího jednatele stěžovatele - a to pana A. A. Pokud tuto skutečnost stávající jednatelka stěžovatele katastrálnímu úřadu oznámila 3. 2. 1998, nemělo být ze strany katastrálního úřadu doručováno rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva předchozímu jednateli
stěžovatele.
Ústavní soud při posuzování stížnosti vycházel z listinných materiálů zaslaných stěžovatelem a z kompletního spisu Krajského obchodního soudu v Brně, obchodního rejstříku, sp. zn. Rg.B 1353.
Při zkoumání listinných důkazů a posuzování právního stavu se musel Ústavní soud nejprve zabývat otázkou, zda je v daném případě splněna zákonná podmínka ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Při tomto posuzování dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Třebaže se Ústavní soud nemůže ztotožnit s některými postupy a úkony katastrálního úřadu, je povinen nejprve zkoumat svou příslušnost k rozhodování v uvedené věci.
I. ÚS 164/98
Při posuzování, zda byly vyčerpány všechny procesní prostředky, je zapotřebí v daném případě postupovat v souladu s ustanovením §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění platné právní úpravy. Podle tohoto ustanovení lze rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, provést zápisem ve spisu. Proti takovému rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Avšak v případě, že vklad práva do katastru nemovitostí byl učiněn chybným postupem katastrálního úřadu, resp. na podkladě chybného přezkoumání náležitostí návrhu vkladu tak, jak uvádí stěžovatel, zůstává stěžovateli ještě možnost domáhat se nápravy podáním určovací žaloby u příslušného soudu prvního stupně. Tento obecný soud by měl rozhodnout, zda vlastnické právo platně přešlo na nabyvatele, tj. na společnost G., a. s. V návaznosti na výše uvedené má stěžovatel možnost uplatnit ochranu svých základních lidských práv a svobod v rámci všech dalších, právem přiznaných, procesních prostředků.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, zejména s přihlédnutím k ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona o Ústavním soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, nebot' stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a proto Ústavní soud mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 25. listopadu 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu