ECLI:CZ:US:1998:1.US.173.98
sp. zn. I. ÚS 173/98
Usnesení
I. ÚS 173/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a členů senátu JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného advokátem JUDr. L. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 1998, sp. zn. 10 To 37/98, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal v trestní věci zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. 10 To 37/98, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 12. 1997, č. j. 1 T 449/97-124.
Podle názoru stěžovatele krajský soud nesprávně kvalifikoval trestný čin uvedený v rozsudku okresního soudu a na návrh stěžovatele nevyslechl některé svědky, čímž měl poškodit základní lidská práva stěžovatele a porušit základní zásady a procesní principy trestního řízení.
I. ÚS 173/98
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Svitavách vyplývá, že stěžovatel byl odsouzen rozsudkem okresního soudu ze dne 5. 12. 1997, č. j. 1 T 449/97-124, který nabyl právní moci dne 11. 3. 1998. K odsouzení stěžovatele došlo pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a e), odst. 3 písm. b) trestního zákona a za porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou.
Stěžovatel namítá, že nebyl naplněn zákonný znak recidivy. Ve smyslu ustanovení §247 odst. 1 písm. e) trestního zákona je tento znak skutkové podstaty naplněn tehdy, byl-li pachatel za takový čin odsouzen nebo potrestán v posledních třech letech. Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 1994, sp. zn. 10 T 18/93, odsouzen pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců. Uvedený trest stěžovatel vykonal dne 16. 8. 1995.
Pro posouzení, zda je naplněn kvalifikační znak recidivy podle §247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, je nutné vymezit pojmy odsouzení a potrestání. Podle ustálené judikatury a praxe soudů se odsouzením rozumí okamžik právní moci odsuzujícího rozsudku. Potrestáním se rozumí okamžik výkonu trestu. V daném případě vykonal stěžovatel trest za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 1995, sp. zn. 10 T 18/93. Skutků, uvedených v rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 1 T 449/97, se stěžovatel dopustil ve dnech 31. 7. 1997 a 16. 8. 1997, tedy ve lhůtě kratší než tři roky od vykonání trestu ze dne 16. 8. 1995.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti dále namítá, že nebyl naplněn kvalifikační znak způsobení škody značné podle §247 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona. Poukazuje přitom na nařízení vlády č. 303/1995 Sb., ze dne 6. 12. 1995, o minimální mzdě. Podle citovaného nařízení činí minimální mzda 2 500,- Kč.
I. ÚS 173/98
Značnou škodou je pak ve smyslu ustanovení §89 odst. 14 trestního zákona škoda ve výši nejméně 250 000,- Kč.
K této problematice zaujalo stanovisko trestní kolegium Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 6. 1998, sp. zn. Stn 3/98. Pro určení škody nikoliv nepatrné a dalších kategorií škody podle §89 odst. 14 trestního zákona je třeba vycházet z nařízení vlády č. 464/1991 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví nejnižší měsíční mzda ve výši 2 000,- Kč.
Ústavní soud se ztotožňuje s argumentací a právním názorem publikovaným v tomto stanovisku.
Stěžovatel ve své stížnosti rovněž namítá porušení základních zásad a principů trestního řízení. Toto porušení spatřuje v tom, že nebyli vyslechnuti všichni svědci, které stěžovatel navrhl v přípravném i trestním řízení. Jedná se např. o K. V., dále o sousedku poškozeného a o jeho dceru. Stěžovatel má za to, že došlo k nesprávnému hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědků M. D., D. D., Z. H., P. T. a P. D.
Obecné soudy náležitě zhodnotily v rámci zásady volného hodnocení důkazů všechny výše uvedené námitky stěžovatele, týkající se údajně nesprávné kvalifikace trestného činu, nenaplnění zákonného znaku recidivy, nenaplnění kvalifikačního znaku způsobení škody značné a nevyslechnutí všech stěžovatelem navržených svědků. Žádná z námitek stěžovatele však nebyla po důsledném prošetření shledána důvodnou. Zároveň je třeba zdůraznit, že pokud nebyli vyslechnuti všichni svědci stěžovatelem navržení, nelze dovozovat, že by mělo dojít k porušení ústavní zásady zajišťující spravedlivý proces.
Ústavní soud po prostudování spisových materiálů a na základě vyjádření Okresního soudu ve Svitavách dospěl k závěru, že stížnost stěžovatele není důvodná.
I. ÚS 173/98
Ve věci bylo provedeno poměrně obsáhlé dokazování tak, aby byl důsledně objasněn skutkový stav. Důkazní řízení proběhlo v souladu s trestním řádem a soud v souladu s ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu pečlivě hodnotil provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení jak jednotlivě, tak ve svém souhrnu.
Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu proto došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, když neshledal porušení žádného z ústavních principů trestního řízení. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučeni Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27. října 1998
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu