ECLI:CZ:US:1998:1.US.198.97
sp. zn. I. ÚS 198/97
Usnesení
I. ÚS 198/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Š., zastoupeného JUDr. L.V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 1997, čj. 8 Cmo 310/95 - 75, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 6. 1997, označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatel napadá usnesení. Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 1997, čj. 8 Cmo 310/95 - 75, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 20. 1. 1995, čj. 19 Cm 25/92 - 65, v částech výroku, v nichž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se žalobci vrací soudní poplatek ve výši Kč 74 652,--. Nesprávnost postupu soudu spatřuje v tom, že v případě jeho žaloby proti
I. ÚS 198/97
První B.S., Brno soudy nesprávně aplikovaly na jeho žádost o vrácení soudního poplatku ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. a zákona č. 36/1995 Sb. Proti stanovisku soudu namítá jednak nepřípustnou retroaktivitu, jednak rozpor s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
K návrhu je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá rozhodnutími obecných soudů jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny zejména ústavní procesní principy, především pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak se nezabývá stanovisky a závěry obecných soudů, a to ani tehdy, kdyby se jejich postupem se sám neztotožňoval.
Podstata ústavní stížnosti je spatřována v tom, že pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, plynoucích z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel však bližší zdůvodnění údajného zásahu do svých ústavních práv neuvádí. V této souvislosti stěžovatel však uvádí., že Krajský soud v Ostravě dospěl k jinému, podle jeho názoru správnému rozhodnutí a odvolává se i na stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR.
I. ÚS 198/97
Ústavní soud nejprve zjišťoval, zda soudy neporušily čl. 36 resp. čl. 38 Listiny základních práv a svobod, týkající se spravedlivého procesu. Nezjistil však takové porušení práv stěžovatele, ani porušení jiných ústavních práv. Neshledal ani důvod, z něhož by mělo být vyhověno návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který své právní stanovisko řádně odůvodnil a opřel o platné znění zákona. Proto i odvolání na čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, je pro tento případ nepoužitelné. Pokud však stěžovatel dospěl k názoru, že jiný soud rozhodl jinak a lépe, je třeba uvést, že zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, v paragrafech 28 a 29 stanoví, že zákonnost rozhodování soudů zajišťuje Nejvyšší soud ČR, který sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování zaujímá stanoviska, zejména když některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení Ústavy ČR ani Listiny základních práv a svobod, a že vyplynulo, že jde jen o rozdílný výklad zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a jeho novely č. 36/1995 Sb., musel Ústavní soud považovat návrh ústavní stížnosti za návrh, k jehož projednání není příslušný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 1998 JUDr. Vladimír Paul
Soudce Ústavního soudu