ECLI:CZ:US:1998:1.US.199.97
sp. zn. I. ÚS 199/97
Usnesení
I. ÚS 199/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti E.F., , zastoupené JUDr. K.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49, a předcházejícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11, a rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, zn. PÚ-1/3384/92-201/3, takto:
I. Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11, a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, zn. PÚ1/3384/92-201/3, se odmítá podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
II. Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49, se odmítá podle ust. §43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.
1
I. ÚS 199/97
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení těchto rozhodnutí:
I. a) rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10.
1994, zn. PÚ-1 /33 84/92-201 /3,
b) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11,
II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49.
III. Stěžovatelka dále podala návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí s odůvodněním, že případný výkon těchto rozhodnutí, který by v podstatě znamenal uvolnění bývalých majetků pro převod majetkových práv na třetí osoby, by znamenal pro stěžovatelku nenapravitelnou újmu.
K návrhu sub. I.
Pokud jde o rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě ze dne 14. 10. 1994 uvedené pod písm. a), stěžovatelka uvedla, že správní orgán neprávem odůvodnil své rozhodnutí tvrzením, že původní vlastník nesplňoval podmínky ust. §2 zákona č. 234/1992 Sb., tedy zejména podmínku, aby "nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., zákona č. 194/1949 Sb. nebo zákona č. 34/1953 Sb., pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb." Podle názoru stěžovatelky původní vlastník nemovitostí, o jejichž vydání žádala, byl R.F., který zemřel, takže nemohl pozbýt občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a následně je pak zpětně podle uvedených zákonů nabýt.
Pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, uvedeného pod písm. b), má stěžovatelka zato, že jím nemělo dojít k odmítnutí opravného prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě - okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 10. 1994, zn. PÚ-1/3384/92-201/3, protože toto rozhodnutí okresního úřadu nebylo řádně doručeno do vlastních rukou jejího tehdejšího právního zástupce JUDr. J.
Vzhledem k tornu byla oběma těmito rozhodnutími [sub a), b)] porušena její základní práva a svobody, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 90 Ústavy České republiky, jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 105/94, vyplývá toto:
1) Okresní úřad v Jihlavě, okresní pozemkový úřad, vydal dne 14. 10. 1994 pod sp. zn. PÚ-1/3384/92-201/3 rozhodnutí, kterým podle ust. §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, stanovil, že stěžovatelka není vlastníkem domu čp. 1 na st. parcele l, ostatního stavebního objektu na st. parcele 2, stavby občanské vybavenosti čp. 3 na
I. ÚS 199/97
st. parcele 4, garáže na st. parcele 5, zemědělské hospodářské budovy na st. parcele 7,
zbořeniště na st. parcele 8, stavby občanské vybavenosti na st. parcele 110, zemědělské
hospodářské budovy čp. 2 na st. parcele 128, na st. parcele 172 a dalších pozemků bývalého pozemkového katastru v katastrálním území P. pozemků bývalého katastrálního území P. a pozemků bývalého pozemkového katastru v katastrálním území P., které jsou v citovaném rozhodnutí vyjmenovány.
Proti tomuto rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, podala stěžovatelka opravný prostředek, který byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11, odmítnut z toho důvodu, že byl podán opožděně.
Stěžovatelka později, a to dne 15. 5. 1995, dala plnou moc nynějšímu právnímu zástupci JUDr. K.K., který u okresního pozemkového úřadu zpochybnil správnost doručení citovaného rozhodnutí ze dne 14. 10. 1994 dřívějšímu právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. V.J. Okresní úřad v Jihlavě, okresní pozemkový úřad, pak doručil předmětné rozhodnutí znovu JUDr. K., který proti němu podal nový opravný prostředek. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6.8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49, byl tento opravný prostředek podle ust. §250p občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") odmítnut, nebot' směřoval proti rozhodnutí, které před podáním opravného prostředku nabylo právní moci a jako takové přezkumu soudem podle hlavy třetí, části páté, občanského soudního řádu nepodléhá. Podle názoru Městského soudu v Praze bylo totiž novému právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. K. doručováno rozhodnutí již pravomocné. Městský soud v Praze v této souvislosti poukázal i na usnesení ústavního soudu České republiky ze dne 22. 8. 1995, sp. zn. IV. ÚS 157/95, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost podaná nynějším právním zástupcem navrhovatelky, ze kterého je zřejmé, že ústavní soud považoval napadené rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, za pravomocné již na základě původního doručení rozhodnutí předchozímu právnímu zástupci navrhovatelky.
2) Ústavní soud dále v citovaném usnesení konstatoval, že pokud stěžovatelka napadla nynější ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca
105/94-11, a rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne
14. 10. 1994, zn. PÚ-1 /33 84/92-201/3, byla ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím podána již dne 13. 6. 1995 a je vedena pod sp. zn. IV. ÚS 157/95. Ústavní stížnost, která směřovala proti předmětnému usnesení Městského soudu v Praze však vzala stěžovatelka zpět, a proto bylo usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 8. 1995, sp. zn. IV. ÚS 157/95-33, řízení v této věci zastaveno. Dalším usnesením z téhož dne, sp. zn. IV. ÚS 157/95-34, byla odmítnuta
I. ÚS 199/97
ústavní stížnost stěžovatelky, která směřovala proti uvedenému rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, nebot' byla podána po uplynutí lhůty podle §72 odst. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V tomto usnesení ústavní soud uvedl, že v projednávané věci rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o ústavním soudu), je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č j. 38 Ca 105/94-11, jímž byl odmítnut opravný prostředek stěžovatelky proti napadenému rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, pro opožděnost. Z toho vyplývá, že rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, č.j. PÚ-1/3384/92-201/3-153, nabylo právní moci, nebot' usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11, bylo doručeno tehdejšímu zástupci stěžovatelky JUDr. J. dne 3. 4. 1995. Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu nabylo citované usnesení Městského soudu v Praze právní moci dne 14. 4. 1995 (pozn.: ve skutečnosti však již dne 12. 4. 1995), takže i kdyby lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet již dnem 14. 4. 1995, uplynula by dnem 12. 6. 1995. Ústavní stížnost byla podána osobně u Ústavního soudu dne 13. 6. 1995, tedy již po uplynutí 60denní zákonné lhůty. Proto byla podle citovaného nálezu Ústavního soudu ústavní stížnost proti předmětnému usnesení Městského soudu v Praze podána opožděně a pokud by v této části nebyla vzata zpět, "bylo by ji nutno podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout".
3) Stejně tak rozhodl Ústavní soud ohledně další ústavní stížnosti, kterou proti těmže rozhodnutím podala stěžovatelka dne 10. 10. 1996 a usnesením ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. I. ÚS 279/96, ji odmítl. Pokud šlo o tu část ústavní stížnosti, která se týkala rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11, a rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, zn. PÚ-1/3384/92201/3, poukázal Ústavní soud na usnesení vydané dne 22. 8. 1995 pod sp. zn. IV. ÚS 157/95, kde důvodem odmítnutí ústavní stížnosti bylo její opožděné podání. Ústavní soud zaujal v této části ústavní stížnosti shodný názor. Pokud se uvedená ústavní stížnost týkala usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49, byla podle názoru Ústavního soudu podána předčasně, nebot' toto rozhodnutí prý nenabylo právní moci [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů], protože nebylo doručeno právnímu zástupci jednoho z účastníků řízení - S.r., s.p., Telč, který v mezidobí zanikl.
4) I když v obou předchozích ústavních stížnostech nebylo rozhodnuto nálezem (srov. §35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož další návrh v téže věci by byl
I. ÚS 199/97
nepřípustný), přesto Ústavní soud sdílí argumentaci, která je uvedena v obou citovaných usneseních. Pokud se tedy stěžovatel opětovně domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11, a rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, zn. PÚ-1/3384/92-201/3, pak jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu a nezbývá než jej podle §43 odst. 1 písm. b) tohoto zákona odmítnout.
K návrhu sub. II.
5) a) Stěžovatelka ústavní stížností opětovně napadla nyní již pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č j. 38 Ca 222/95-49, jímž byl odmítnut opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne
14. 10. 1994, zn. PÚ-1/3384/92-201/3, jež bylo znovu doručeno dalšímu právnímu zástupci navrhovatelky JUDr. K. Městský soud v Praze uvedl, že bylo opakovaně doručeno rozhodnutí již pravomocné, když opravný prostředek proti předmětnému rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, byl odmítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1995, č.j. 38 Ca 105/94-11. Podání opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu prý zákon neumožňuje, nebot' z ust. §2501 o.s.ř. výslovně vyplývá, že podat opravný prostředek lze jen v případech, ve kterých zákon svěřuje soudům rozhodování o opravných prostředcích proti nepravomocným rozhodnutím správních orgánů. V těchto případech je pak vyloučen i přezkum soudem podle hlavy druhé části páté o.s.ř. upravující rozhodování o žalobách proti pravomocným rozhodnutím správních orgánů, nebot' podle §248 odst. 2 písm. a) o.s.ř. soudy podle této hlavy nepřezkoumávají rozhodnutí, které se přezkoumávají podle třetí hlavy části páté o.s.ř. Z těchto důvodů Městský soud v Praze podle, §250p o.s.ř. opravný prostředek odmítl. Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nutno považovat za doručené dnem 18. 10. 1994 advokátní kanceláři JUDr. V J., bylo podle jeho názoru nutno počítat třicetidenní lhůtu k podání opravného prostředku od tohoto data. Z tohoto pohledu je prý pak opravný prostředek podaný JUDr. K. K. dne 20. 6. 1995 "zcela evidentně" podán po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty a opožděné podání opravného prostředkuje pak rovněž důvodem pro jeho odmítnutí podle §250p o.s.ř.
b) Pokud jde o předmětný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č j. 38 Ca 222/95-49, stěžovatelka se v ústavní stížnosti zabývá mimo jiné otázkou, kdy se stalo vykonatelným. Právní zástupce stěžovatelky uvedl, že si ověřoval dne 7. 4. 1997 u Městského soudu v Praze, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci a téhož dne zjistil, že právní moc byla "stanovena" na den 27. 1. 1997. Současně zjistil z doručenky v soudním spisu, že neznámá
I. ÚS 199/97
osoba vyznačila na této doručence den převzetí (doručení) právnímu zástupci stěžovatelky na 23. 1. 1997, přestože tato doporučená zásilka v tento den, ani bezprostředně před ním, ani po něm, zmíněnému právnímu zástupci stěžovatelky do vlastních rukou nebyla doručena vůbec. Vzhledem k tomu, že doručenka jakýsi" podpis vykazovala, předložil právní nástupce stěžovatelky doručenku soudnímu znalci z oboru písmoznalectví PhDr. J.V., který dne 10. 4. 1997 vypracoval znalecký posudek ve věci pravosti podpisu JUDr. K.K. na doručence ze dne 23. l. 1997, v jehož závěrečné části konstatoval, že "Sporný podpis údajného znění "Kubíček" na doručence Městského soudu v Praze, č.j. 38 Ca 222/95, ze dne 23. 1. 1997, ozn.č. 1/7687, není pravým podpisem JUDr. K. K. Jde o tzv. smyšlený podpis, který opticky může odpovídat znění "Kubíček", avšak v žádných hlediscích zkoumání neodpovídá pravým podpisům JUDr. K.K.". Poté požádal právní zástupce stěžovatelky dopisem ze dne 14. 4. 1997, aby Městský soud v Praze (dopisem ze dne 14. 4. 1997) odvodil právní moc usnesení ze skutečné doby doručení, tj. ze dne 7. 4. 1997, a takto odvozenou právní noc nově na usnesení vyznačil. Městský soud v Praze dopisem ze dne 12. 5. 1997 sdělil právnímu zástupci stěžovatelky, že "právní moc již byla vyznačena dne 27. 1. 1997, zdejší soud neshledal důvody ke změně". I v tomto případě prý postupoval Městský
soud v Praze v rozporu se zákonem, když stanovil den vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nazpět k datu 27. 1. 1997, ačkoli stěžovatelka prokázala, že jejímu právnímu zástupci rozhodnutí soudu v tento den doručeno nebylo a že napadené rozhodnutí bylo doručeno až dne 7. 4. 1997. Tímto protizákonným postupem byla též porušena základní práva a svobody stěžovatelky, zejména pak právo na soudní ochranu zaručené v článku 90 Ústavy zejména tím, že zákonným způsobem nebyla poskytována ochrana právům.
6) Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že právní moc usnesení ze dne 6. 8. 1996, sp. zn. 38 Ca 222/95, byla vyznačena dnem 27. 1. 1997, tedy dnem, kdy bylo toto usnesení doručeno poslednímu účastníku řízení - státnímu podniku
O. (nástupci s.p. S.r. T.) s tím, že JUDr. K. bylo doručeno dnem 23. l. 1997. Pokud následně Dr. Kubíček uvádí, že na doručence není jeho podpis a dokládá to grafologickým posudkem, je třeba konstatovat, že není úkolem soudu zpětně ověřovat, zda
podpis na doručence je skutečně podpisem adresáta. Pokud jde o samotné napadené usnesení,
Městský soud v Praze odkázal na jeho odůvodnění, v němž je vyjádřen právní názor, že
doručení původnímu právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. V. J. bylo učiněno
v souladu se zákonem. Při rozhodování soud vycházel také ze stanoviska Ústavního soudu ze
dne 22. 8. 1995, sp. zn. IV. ÚS 157/95, "o odmítnutí ústavní stížnosti proti rozhodnutí
Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, č.j. PÚ
I. ÚS 199/97
l/3384/92-201/3," v němž Ústavní soud neměl pochybnosti o řádném doručení tohoto rozhodnutí JUDr. J. Městský soud v Praze navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
7) Ústavní soud v tomto směru dospěl k následujícím závěrům:
Pokud jde o doručení napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8.
1996, Ústavní soud ze spisu tamního soudu, sp. zn. 38 Ca 222/95, zjistil, že usnesení bylo vyhotoveno nejprve omylem pod sp. zn. 38 Ca 22/95 a odesláno účastníkům řízení. JUDr. K.K. je podle poštovní doručenky převzal dne 14. 8. 1996. Podpis příjemce na této doručence není zcela čitelný, a proto se Městský soud v Praze dopisem ze dne 3. 9. 1996 dotazoval právního zástupce stěžovatelky, zda a kdy mu bylo usnesení ze dne 6. 8. 1996, sp. zn. 38 Ca 222/95, doručeno. JUDr. K.K. dopisem ze dne 4. 10. 1996 sdělil, že uvedené rozhodnutí soudu nebylo doručeno ani jemu osobně, ani žádné jiné osobě oprávněné za něj přijímat zásilky. O jeho obsahu nebyl nikdy informován, ani se s ním nemohl jinak seznámit. Dodal, že v blíže nezjištěné době po 14. 8. 1996 měl možnost seznámit se s obsahem jiného rozhodnutí Městského soudu v Praze, které bylo vydáno tentýž den -totiž s rozhodnutím ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 22/95-49. Ani toto rozhodnutí mu nebylo řádně doručeno a nebylo řádně doručeno ani žádné z osob, které jsou zplnomocněny za něj poštu přebírat. V předmětném soudním spisu je však založena poštovní doručenka, z níž je patrno, že usnesení sp. zn. 38 Ca 22/95 bylo dne 14. 8. 1996 doručeno a přijato jménem "Kubíček". Městský soud v Praze pak 11. 10. 1996 vyzval JUDr. K. s odvoláním na ust. §164 o.s.ř. a ust. §167 odst. 1 o.s.ř., aby vrátil zaslané usnesení tohoto soudu ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 22/95-49, k provedení opravy zřejmé nesprávnosti (která spočívala v nesprávně uvedeném čísle 22/95 namísto správného čísla 222/95). Shodný přípis byl zaslán i všem ostatním účastníkům řízení. JUDr. K. na výzvu soudu nereagoval a teprve 7. 4. 1997 udělil plnou moc zaměstnankyni své kanceláře K.L., aby u Městského soudu v Praze ve věci navrhovatelky E.F. proti odpůrci Okresnímu úřadu v Jihlavě a dalším, č.j. 38 Ca 22/95-49, za něj převzala kopii usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996 s případným vyznačením vykonatelnosti, popř. data, kdy toto usnesení nabylo právní moci, popř. potvrzení soudu. že do dne 7. 4. 1997 právní moci nenabylo. K.L. se podle úředního záznamu dostavila dne 7. 4. 1997 k Městskému soudu v Praze a byl jí odevzdán jeden stejnopis usnesení s vyznačením právní moci. JUDr. K. pak na předložené plné moci písemně prohlásil, že dne 7. 4. 1997 převzal osobně usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49.
I. ÚS 199/97
Z těchto zjištění je patrno, že se právní zástupce stěžovatelky JUDr. K. - dle vlastního vyjádření ze dne 4. 10. 1996 - měl možnost "po 14. 8. 1996" seznámit se s obsahem usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 22/95-49. V tom případě byl tedy jednoznačně informován o tom, že soud rozhodoval v právní věci navrhovatelky E.F., kterou zastupoval proti odpůrci Okresnímu úřadu v Jihlavě, okresnímu pozemkovému úřadu (a dalším účastníkům tohoto řízení v předmětné věci). Pokud došlo k chybnému označení spisové značky předmětného rozhodnutí, šlo o omyl v psaní, případně zřejmou nesprávnost, která mohla být kdykoli i bez návrhu předsedou senátu opravena. Ze spisu Městského soudu v Praze je patrno, že soud vyzval JUDr. K. k vrácení usnesení ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 22/95-49, k provedení opravy spisové značky. Podle poštovní doručenky přijal JUDr. K. tuto výzvu dne 15. 10. 1996, aniž by na ni reagoval zasláním požadovaného usnesení. Podle poštovní doručenky bylo opravné usnesení doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 23. 1. 1997 a z účastníků řízení jako poslednímu s.p. O. v H.B. dne 27. l. 1997. Na základě tohoto zjištění vyznačil soud právní moc předmětného rozhodnutí dnem 27. 1. 1997. Právní zástupce stěžovatelky toto doručení popírá s tím, že podpis na doručence není jeho podpisem, o čemž předložil Městskému soudu v Praze znalecký posudek soudního znalce z oboru písmoznalectví PhDr. J. V. ze dne 10. 4. 1997. Znalec konstatoval, že sporný podpis "Kubíček" na doručence Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 222/95, ze dne 23. l. 1997, ozn. č. l/7687, není pravým podpisem JUDr. K.K. Tato pochybnost nebyla obecným soudem ani potvrzena ani vyvrácena. Proto Ústavní soud v té části ústavní stížnosti, která se týká usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49, vychází z názoru, že pokud došlo k převzetí tohoto usnesení právním zástupcem stěžovatelky dne 7. 4. 1997, nabylo právní moci tímto dnem. Jestliže byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 5. 6. 1997, pak byla 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti dle ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zachována, nebot' tato lhůta - podle zákona o ústavním soudu v původním znění - počínala běžet se zřetelem na dobu doručení předmětného usnesení Městského soudu v Praze dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Vzhledem k tomu, že dne 19. 6. 1995 byl podán opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Jihlavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, zn. PÚ1/3384/92-201/3, které nabylo právní moci dne 18. 10. 1994, pak tento opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu musel Městský soud v Praze podle ust. §250p o.s.ř. napadeným usnesením odmítnout, nebot' přezkumu nepodléhá. Mimo to je třeba
I. ÚS 199/97
uvážit, že dodržení 30ti denní lhůty k podání opravného prostředku podle §250m odst. 2 o.s.ř. je nutno počítat ode dne 18. 10. 1994, kdy bylo předmětné rozhodnutí správního orgánu ze dne 14. 10. 1994 doručeno tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatelky Dr. J., opravný prostředek podaný proti němu dne 19. 6. 1995 současným právním zástupcem stěžovatelky JUDr. K. byl tedy podán po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty. Ústavní soud neshledal v tomto postupu Městského soudu v Praze porušení práva na soudní ochranu. Za odepření spravedlnosti nelze totiž považovat stav, kdy soud - který je podle zákona povinen za všech okolností zkoumat, zda opravným prostředkem není napadeno rozhodnutí, které přezkoumání nepodléhá (§250p o.s.ř.) - dojde v dané věci k závěru, že opravný prostředek jednak směřuje proti rozhodnutí, které již před tím nabylo právní moci (takže je z přezkumu soudem podle hlavy třetí, části páté o.s.ř. vyloučeno), jednak jde o opravný prostředek, který byl podán opožděně. Protože tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod ve věci napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 1996, č.j. 38 Ca 222/95-49, nebylo zjištěno, pak nezbylo než tento návrh jako zjevně neopodstatněný podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů odmítnout.
Za tohoto stavu nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky na . odložení vykonatelnosti rozhodnutí, které napadla ústavní stížností.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 1998
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu