ECLI:CZ:US:1998:1.US.199.98
sp. zn. I. ÚS 199/98
Usnesení
I. ÚS 199/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele I. G., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, proti sdělení ministra obrany ČR ze dne 31. 3. 1998, č.j. 12998-10, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 27. 4. 1998 domáhá zrušení sdělení ministra obrany ČR ze dne 31. 3. 1998, č.j. 12998-10, kterým ministr obrany ČR neshledal důvodným podnět stěžovatele k přezkoumání rozhodnutí o rozkladu ze dne 29. 11. 1997, č.j. 12998-10 (I. G.). Jako rozklad bylo Ministerstvem obrany posouzeno stěžovatelovo odvolání ze dne 20. 2. 1996 proti rozhodnutí Ministerstva obrany - 72 ze dne 8. 2. 1996 č.j. 4007/1-72-1996, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vojska podle §22 odst. 1 písm. d) branného zákona.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze stěžovatelův podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení
I. ÚS 199/98
ve smyslu ust. §65 odst. 1 správního řádu pokládat za poslední prostředek, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto směru se Ústavní soud odvolává na svou dosavadní judikaturu, která takový podnět za poslední prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje, nepovažuje (I.ÚS 239/96). Toto stanovisko je v souladu i s uznávanými názory teorie správního práva, která podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení nechápe dokonce ani jako podání podle správního řádu a uvádí, že na toto přezkoumání není právní nárok (srov. Hendrych, D.: Správní právo. Obecná část, 1. vyd. C. H. Beck/SEVT, Praha 1994, str. 167. Stejně tak týž autor: cit. dílo, 2. vyd. C. H. Beck, Praha 1996, str. 193 - 194. Nejnověji také Matrasová, E., Příhoda, P., Šlauf, V., Šmíd, L.: Správní řád - komentář, Linde Praha a.s. 1998, str. 108 - 109).
Za této situace bylo věcí stěžovatele, aby ústavní stížnost podal - v zákonné lhůtě - proti rozhodnutí ministra obrany ČR ze dne 29. 11. 1997, č.j. 12998-10 (I. G.), jímž bylo zamítnuto odvolání (správně rozklad) stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 8. 2. 1996, č.j. 4007/1-72-1996. Toto rozhodnutí ze dne 29. 11. 1997 bylo posledním prostředkem, který zákon v souzené věci k ochraně stěžovatelova práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud ze spisového materiálu Ministerstva obrany zjistil, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 12. 1997.
Podle ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pro projednání ústavní stížnosti ze dne 27. 4. 1998 je však rozhodné znění §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, před účinností uvedené novely zákona o Ústavním soudu, tj. přede dnem 10. 5. 1998. Podle
I. ÚS 199/98
tehdejšího znění zákona o Ústavním soudu lhůta k podání ústavní stížnosti počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí
o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o rozkladu, tj. od 10. 12. 1997, do podání ústavní stížnosti ze dne 27. 4. 1998 však uplynula podstatně delší doba, než kterou připouští zákon o Ústavním soudu v uvedeném znění.
Na základě této skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. v platném znění].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 1998
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj