ECLI:CZ:US:1998:1.US.203.97
sp. zn. I. ÚS 203/97
Usnesení
I. ÚS 203/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele B.M., zastoupeného Mgr. P.M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 697/96, ze dne 3. 3. 1997, ve spojení s usnesením Okresního soudu v U.H., sp. zn. 12 C 91/94, ze dne 15. 8. 1996, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a Domácích potřeb, s.p., v likvidaci, zastoupených likvidátorem JUDr. Z.B., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 697/96, ze dne 3. 3. 1997, ve spojení s usnesením Okresního soudu v U.H., sp. zn. 12 C 91/94, ze dne 15. 8. 1996. Těmito
I. ÚS 203/97
rozhodnutími obecných soudů nebylo vyhověno návrhu navrhovatele na povolení obnovy řízení ve věci Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 6 C 153/91.
Rozhodnutím Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 6 C 153/91, ze dne 26. 6. 1992, které bylo potvrzeno Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 20 Co 69/93 ze dne 22. 3. 1994, byl zamítnut návrh navrhovatele a dalších navrhovatelů proti vedlejšímu účastníkovi o vydání věcí a povinnosti nabídnout ke koupi movité věci dle §13 odst. 2 zák. č. 403/1990 Sb. Toto soudní rozhodnutí nabylo právní moci 4. května 1994.
Ústavní stížnost směřuje proti usnesení obecných soudů, kterými nebyla povolena obnova řízení ve věci Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 6 C 153/91, přičemž rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení nabylo právní moci 21. dubna 1997. Od tohoto data počítá navrhovatel šedesátidenní lhůtu k uplatnění ústavní stížnosti, kterou podal k Ústavnímu soudu dne 10. června 1997. V rámci obsahu ústavní stížnosti vytýká navrhovatel obecným soudům rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud zejména zkoumal otázku náležitostí ústavní stížnosti, mezi něž náleží i uplatnění ústavní stížnosti ve lhůtě k tornu stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. Ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zák.). V daném případě zcela jednoznačně uplatnil navrhovatel svou ústavní stížnost daleko za touto lhůtou. Počátek běhu této šedesátidenní lhůty nastal dnem právní moci zamítavého rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 6 C 153/91, tj. dnem 4. května 1994. Lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 2. července 1994, což byla sobota, proto lhůta
I. ÚS 203/97
uplynula až nejbližšího pracovního dne, tj. v pondělí 4. července 1994. Ústavní stížnost však byla navrhovatelem podána až 10. června 1997.
Navrhovatel nesprávně váže lhůtu k podání ústavní stížnosti na výsledek ve věci návrhu na povolení obnovy řízení. V tomto směru je třeba poukázat na ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Vzhledem k tomu, že případná aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. nepřichází v úvahu, nebot' v původním řízení vyčerpal navrhovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nezbylo Ústavnímu soudu než ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jeho ústavní stížnost jako pozdě podanou odmítnout.
Poučeni Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 14. dubna 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu