ECLI:CZ:US:1998:1.US.218.98
sp. zn. I. ÚS 218/98
Usnesení
I. ÚS 218/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky M. B., důchodkyně, zastoupené JUDr. M. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 38 Co 621/96, ze dne 11. 9. 1997, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 5 C 171/90, ze dne 31. 1. 1996, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení Z. O., a M. O., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala společně s podanou ústavní stížností navrácení lhůty k podání ústavní stížnosti. V žádosti o navrácení lhůty uvedla, že ústavní stížnost podala prostřednictvím své právní zástupkyně již jedenkráte v roce 1997, tehdy však dodatečně zjistila, že rozhodnutí, které ústavní stížností napadla, nenabylo právní moci. Proto nereagovala na výzvu k odstranění vad podání a
I. ÚS 218/98
usnesením Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 458/97, ze dne 13. 2. 1998, byl její návrh odmítnut pro neodstranění vad podání.
Navrhovatelka dále uvedla, že její právní zástupkyně zpracovala novou ústavní stížnost již v lednu 1998 a vyčkávala s jejím podáním do doby, než ověří u Okresního soudu Brno-venkov nabytí právní moci napadeného rozhodnutí obecného soudu. Přes opětovné telefonické dotazy bylo údajně právní zástupkyni stěžovatelky sdělováno až do dubna 1998, že rozhodnutí není dosud pravomocné. Teprve poté, co byly v dubnu 1998 stěžovatelce vráceny Okresním soudem Brno-venkov přílohy, navštívila její právní zástupkyně tento obecný soud osobně a zjistila, že rozhodnutí nabylo právní moci 10. 2. 1998,
Podle navrhovatelky je zřejmé, že její právní zástupkyně vypracovala řádnou ústavní stížnost již v lednu 1998, tj. ještě přede dnem právní moci rozhodnutí a pouze vyčkávala až rozhodnutí nabude právní moci. Tuto skutečnost dokumentovala stěžovatelka dopisem adresovaným Ústavnímu soudu ze dne 16. 2. 1998, ve kterém se dotazovala Ústavního soudu, zda má vzít ústavní stížnost zpět pro předčasnost, či zda ji má ponechat. Předčasně podaná ústavní stížnost byla nakonec odmítnuta pro formální nedostatky. Navrhovatelka dovozuje, že přes shora uvedený závěr Ústavního soudu učinila její právní zástupkyně maximum proto, aby zákonný postup dodržela. Jedině neobvyklý postup v dané věci způsobil, že by byla na svých právech poškozena, vinou částečně i postupu soudu prvního stupně.
Ze všech shora uvedených důvodů proto žádá o vrácení lhůty k podání ústavní stížnosti a současně s tímto úkonem podává i vlastní ústavní stížnost.
V daném případě Ústavní soud zejména zkoumal otázku náležitostí ústavní stížnosti mezi něž nepochybně náleží uplatnění ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní
I. ÚS 218/98
stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1). V daném případě nepochybně uplatnila navrhovatelka svou ústavní
stížnost po této lhůtě, čehož si je také vědoma. Ústavní stížnost byla podána 11, května 1998, přičemž rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov nabylo právní moci 10. února 1998.
Lhůta k podání ústavní stížností marně uplynula navrhovatelce 10, dubna 1998.
Prominout zmeškání lhůty stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nebylo možné, neboť se jedná o
zákonnou lhůtu, tedy lhůtu propadnou. Aplikace institutu prominutí zmeškání
lhůty ve smyslu ustanovení §58 občanského soudního řádu, jakožto předpisu, jehož je možné přiměřeně použít z hlediska ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nebyla proto v daném případě možná.
S poukazem na skutečnosti shora uvedené proto Ústavní soud ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Poučen :, Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 12. října 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu