ECLI:CZ:US:1998:1.US.221.98
sp. zn. I. ÚS 221/98
Usnesení
I. ÚS 221/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele K. A., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutím Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 135/97, ze dne 27. 1. 1998, a sp. zn. 38 Ca 74/97, ze dne S. 3. 1998, ve spojení s rozhodnutími Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v Domažlicích, zn. POZ/1983/92, a zn. POZ/1051/96, takto,
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 135/97, ze dne 27. 1. 1998, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v Domažlicích, zn. POZ/1983/92, a zrušení rozsudku téhož soudu, sp. zn. 38 Ca 74/97, ze dne 5. 3. 1998, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí téhož pozemkového úřadu, zn. POZ/1051/96. Městský soud oběma svými rozsudky potvrdil rozhodnutí pozemkového úřadu, kterými nebyly schváleny dohody navrhovatele s E., s. p., K., a Zemědělským družstevem B. o vydání nemovitostí v katastrálním území K. a P.
I. ÚS 221/98
Dle názoru navrhovatele pozemkový úřad ani městský soud nevzaly v úvahu skutečnost, že k přechodu vlastnického práva k nemovitostem na K. A. došlo na základě darování mezi živými tak, jak to upravují občanskoprávní předpisy. Po smrti jeho právní předchůdkyně K. A., kdy nemovitosti přešly na stát, má navrhovatel dle svého stanoviska jako osoba oprávněná právo žádat vydání celého nemovitého majetku.
Dle názoru navrhovatele byla citovanými pravomocnými rozhodnutími Městského soudu v Praze omezena jeho práva zakotvená v čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Z rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v Domažlicích a z rozsudků Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že navrhovatel uplatnil u pozemkového úřadu ve dvou žádostech nárok na vydání nemovitostí a požádal pozemkový úřad o schválení dohody o vydání nemovitostí podle §9 zák. č. 229/1991 Sb. Pozemkový úřad výše citovanými rozhodnutími neschválil dohody o vydání nemovitostí s E., s. p., K., a Zemědělským družstvem B., neboť dle jeho stanoviska navrhovateli nepřísluší vydání všech požadovaných nemovitostí, ale pouze jedné ideální poloviny těchto nemovitostí, neboť jeho právní předchůdkyně K. A. byla prokazatelně vlastnicí pouze této jedné ideální poloviny.
Proti oběma těmto rozhodnutím podal navrhovatel opravné prostředky k Městskému soudu v Praze, v nichž projevil nesouhlas s právním závěrem pozemkového úřadu v napadených rozhodnutích. Městský soud na základě opravných prostředků v obou případech posoudil napadená rozhodnutí pozemkového úřadu a rovněž neshledal důvody pro schválení dohody. Ztotožnil se s právními závěry pozemkového úřadu, a proto rozhodnutí tohoto úřadu potvrdil, avšak zároveň vrátil věc pozemkovému úřadu k rozhodnutí ve věci samé. Vyjádřil přitom právní názor, že v dalším řízení bude. na pozemkovém úřadu, aby rozhodl o
I. ÚS 221/98
vlastnictví navrhovatele podle §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., po posouzení všech zákonem stanovených podmínek pro vydání nemovitostí.
Po posouzení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je nepřípustný. Jak vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze, obě věci byly vráceny pozemkovému úřadu k opětovnému rozhodnutí, tzn., že řízení o vydání předmětných nemovitostí dosud nebylo skončeno, o jejich vydání nebylo dosud pravomocně rozhodnuto s konečnou platností. Ústavní stížnost tedy byla podána předčasně, nebot' Ústavní soud zatím nemá o čem rozhodovat. Není přípustné, aby ústavní soud vstoupil do dosud neskončeného řízení v době, kdy dosud o nároku navrhovatele nebylo rozhodnuto, a posuzoval, zda nedošlo k porušení ústavních práv navrhovatele. Z těchto důvodu bude nezbytné, aby navrhovatel vyčkal rozhodnutí pozemkového úřadu, nebude-li s ním spokojen, podal opravný prostředek k soudu, a pokud nebude souhlasit ani s rozhodnutím soudu, má právo podat ústavní stížnost.
Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. června 1998
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu