ECLI:CZ:US:1998:1.US.226.96
sp. zn. I. ÚS 226/96
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele T.H., zastoupeného advokátkou JUDr. A.Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1996, čj. 22 Co 116/96 - 42, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 8. 8. 1996.
Stěžovatel ve svém návrhu napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1996, čj. 22 Co 116/96 - 39. Podle jeho názoru došlo chybným posouzením zákona č. 87/1991 Sb., v platném znění, k zásahu do práv stěžovatele zaručených Ústavou ČR, tj. práva občana vlastnit věc a práva na soudní ochranu, tj. práva na spravedlivý proces a práva rovnosti všech účastníků v řízení ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť výklad právních předpisů v rozporu se zněním zákona je ve svém důsledku odepřením soudní ochrany občana.
Uvedeným rozsudkem byl změněn v části napadené odvoláním B., rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 12. 1995, čj. 20 C 71/95 - 19, a to tak, že žaloba stěžovatele na vydání věci ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., a to domu čp. 181 se stavební plochou p. č. 566 zapsaného v knihovní vložce č. 735 pozemkových knih pro katastrální území P., u Obvodního soudu pro Prahu 1, původně zapsáno v knihovní vložce č. 96 Desek zemských, v rozsahu 5/8 se zamítá. Současně byla potvrzena část rozsudku napadená z opatrnosti odvoláním stěžovatele, kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti Městské části Praha 1. Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal stěžovatel v celém rozsahu v zákonné lhůtě dovolání a souběžně i návrh ústavní stížnosti.
Ústavní soud, obdobně jako v řadě jiných případů tohoto druhu, si návrh ústavní stížnosti ponechal s tím, že vyčká rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Rozsudek v této věci byl vydán dne 28. 9. 1998 pod čj. 2 Cdon 593/97 - 59 a Nejvyšší soud ČR v něm v zásadě vyhověl stěžovateli a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Na základě uvedené skutečnosti musel Ústavní soud konstatovat, že o věci bude znovu jednáno obecným soudem, zejména s přihlédnutím k právnímu názoru Nejvyššího soudu ČR k postavení obce jako povinné osoby, takže nelze mít za to, že již byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje. Z toho vyplývá, že návrh ústavní stížnosti se tím stal nepřípustným a soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu