ECLI:CZ:US:1998:1.US.273.98
sp. zn. I. ÚS 273/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Mgr. J. B., zastoupeného JUDr. V. V., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 1998, čj. 28 Cdo 253/98 - 131, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 10. 6. 1998.
Stěžovatel napadá usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 1998, čj. 28 Cdo 253/98 - 131, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci zaplacení Kč 42 000,--. Stěžovatel především uvádí, že napadeným rozhodnutím, resp. i rozhodnutím mu předcházejícím, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vesměs pak zřejmě opakuje argumenty, které již uplatňoval v různých stadiích soudního řízení. Navrhuje, aby Ústavní soud shora citované usnesení Nejvyššího soudu ČR zrušil.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Kromě jiného je zde stanoveno, že se odmítne návrh, který byl podán po lhůtě stanovené zákonem.
V dané věci jde o situaci, kdy proběhlo řízení v prvním i druhém stupni, stejně jako řízení dovolací. Dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Proti novému rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel opět podal dovolání. Dovolací soud dovolání odmítl (a nikoliv zamítl, jak uvádí stěžovatel) jako nepřípustné, a to především proto, že nebylo přípustné ani podle §238 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť účastník řízení nenavrhl vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení.
Stěžovatel si tedy nemohl být jist, že dovolání bude přípustné, a proto měl vedle dovolání podat v zákonem stanovené lhůtě i ústavní stížnost (obdobně srov. I. ÚS 22/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, str. 311 a násl.). Ústavní stížnost však byla podána až ve lhůtě šedesáti dnů od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR o dovolání.
Ústavní soud nepovažoval za nutné přesně zjišťovat, kdy bylo doručeno (resp. nabylo právní moci podle tehdy platných předpisů) rozhodnutí odvolacího soudu stěžovateli pro určení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.). Podle tvrzení stěžovatele bylo totiž dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno dne 7. 1. 1998, tedy následně po jeho doručení (právní moci), a proto lhůta k podání ústavní stížnosti musela uplynout nejpozději v prvním týdnu měsíce března 1998.
Jelikož lhůta nebyla dodržena, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu