ECLI:CZ:US:1998:1.US.276.97
sp. zn. I. ÚS 276/97
Usnesení
I. ÚS 276/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele N.B., zastoupeného JUDr. J.Č., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 1997, čj. 4 To 307/97 - 119, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 28. 7. 1997.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem shora citovaným byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. 1 T 24/97, ve věci žádosti o propuštění z vazby. Stěžovatel namítá, že postupem policejních orgánů v prosinci 1996 byla porušena jeho práva podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod, nebot od doby, kdy byl stěžovatel zajištěn jako podezřelý ze spáchání trestného činu, do
I. ÚS 276/97
doby, než byl formou návrhu na vzetí do vazby předán soudu, uplynulo více než 24 hodin.
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z hlediska formálního a zjistil, že lhůta je zachována a návrh byl podán včas.
Meritorně zjistil, že stěžovatel výhradně napadá - stejně jako v žádosti o propuštění z vazby - postup policejních orgánů z prosince 1996, jak je uvedeno výše, nebot od doby, kdy byl stěžovatel zajištěn jako podezřelý ze spáchání trestného činu, do doby, než byl formou návrhu na vzetí do vazby předán soudu, uplynulo více než 24 hodin. Argumentuje pak nálezem ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 246/96 (č. 130 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6). Uvedený nález se nicméně netýká přezkumu žádosti o propuštění "z vazby, resp. přezkumu existence důvodů vazby, ale rozhodnutí o vzetí do vazby, které je předmětem řízení o vzetí do vazby, a nikoliv řízení o žádosti o propuštění z vazby. Stěžovatel měl již ve své stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby uplatňovat námitku, zda okresní soud mohl o návrhu na vzetí do vazby rozhodnout, resp. měl ústavní stížností napadat právě rozhodnutí o vzetí do vazby, které nabylo právní moci dnem 2. ledna 1997. Za daného stavu věci tedy neobstojí ani námitka stěžovatele, že teprve při seznámení se spisem dne 26. 3. 1997, po ukončení vyšetřování a po právním poučení, kterého se mu dostalo od jeho obhájce, zjistil překročení 24hodinové lhůty, nebot obhájce obviněného ve smyslu ustanovení §41 odst. 2 trestního řádu je oprávněn již za přípravného řízení nahlížet do spisů. Předmět řízení o žádosti o propuštění z vazby je odlišný. Zkoumá se v něm trvání vazebních důvodů, a nikoliv zákonnost postupu policejních orgánů před vzetím do vazby. Pouze otázku trvání vazebních důvodů by stěžovatel mohl ústavní stížností proti těmto rozhodnutím napadat, což však nečiní, nebot lze mít za to, že důvody vazby nadále trvají. Na tom nic nemění
skutečnost, že se krajský soud zabýval i namítanou otázkou délky
I. ÚS 276/97
doby od zajištění do vzetí do vazby, nebot ke zkoumání takové otázky v daném řízení nebyl zřejmě příslušný, jak odpovídá i stanovisku, které zaujal okresní soud.
V daném případě tedy, jelikož rozhodnutí o vzetí do vazby nabylo právní moci 2. ledna 1997, uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti dnem 3. března 1997, avšak ústavní stížnost byla předána poštovní přepravě 28. července 1997. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy nebyla dodržena.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu