ECLI:CZ:US:1998:1.US.312.98
sp. zn. I. ÚS 312/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. I. H., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátkou, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 30. 6. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 13. 7. 1998.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hlavního města Prahy, II. odboru, sp. zn. ČVS MVV-2026/270-98, kterým bylo podle §159 odst. 2 trestního řádu jako nepřípustné ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) trestního řádu odloženo jeho trestní oznámení učiněné na bývalého ministra financí České republiky I. K. pro podezření ze spáchání blíže nespecifikovaného trestného činu při poskytnutí záruky státu vůči České spořitelně za převzetí závazků AB banky v roce 1995.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným usnesením policejního orgánu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo rovnosti osob při užívání práv a svobod podle čl. 14 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že k ústavní stížnosti není přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), pouze oznámení policejního orgánu stěžovateli o tom, jak bude s jeho oznámením naloženo. Nicméně z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že stěžovateli nebyla porušena ochrana jeho ústavně zaručených práv, jichž se dovolává. Ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. V tomto případě však stěžovatel neprokázal, že by byl účastníkem řízení, jehož předmětem se ústavní stížnost zabývá, ani že by šlo o zásah orgánu veřejné moci do jeho subjektivních práv. Stěžovatel má nepochybně právo podat trestní oznámení ve smyslu svých představ, což však neznamená, že jeho návrhu musí být vyhověno. To ostatně vyplynulo jak ze stanoviska Poslanecké sněmovny, která nevyslovila souhlas s trestním stíháním, tak z rozhodnutí Policie ČR o odložení trestní věci. Porušení konkrétních práv stěžovatele přitom nebylo zjištěno.
Ústavní soud proto musel konstatovat, že návrh ústavní stížnosti byl podán někým zjevně neoprávněným.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu