ECLI:CZ:US:1998:1.US.320.98
sp. zn. I. ÚS 320/98
Usnesení
I. ÚS 320/98 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky v právní věci navrhovatelky A. P., zastoupené Mgr. J. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 393/96, ze dne 30. 4. 1997, takto,
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 393/96, ze dne 30. 4. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Louny - okresního pozemkového úřadu, č. j. 1532/96R/4668/93/Ver, ze dne 10. 9. 1996, kterým uvedený pozemkový úřad rozhodl podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, tak, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v rozhodnutí uvedených.
I. ÚS 320/98
Navrhovatelka v ústavní stížnosti namítala, že městský soud porušil její základní práva a svobody zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ve spojení s čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále čl. 1 ve spojení s čl. 3 Listiny základních práv a svobod a dále ve spojení s čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 11 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovatelka uvedla, že konfiskační vyhláškou Okresního národního výboru (dále jen "ONV") České Budějovice byl dne 4. 10. 1945 na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 a č. 108/1945 zkonfiskován veškerý nemovitý i movitý majetek Dr. A. S. nacházející se na území České republiky. Dne 12. 2. 1848 vydal ONV v Českých Budějovicích výměr, kterým zrušil konfiskační vyhlášku. Tento výměr se ve svém odůvodnění neodvolával na výsledek přezkumného řízení, k němuž dal podnět dne 17. 10. 1945 dr. F. B. jako právní zástupce dr. A. S., ale uvedl jako důvod zrušení, že předmětný majetek přechází na zemi Českou podle zákona č. 143/1947 Sb. Toto odůvodnění zdůrazňuje podle navrhovatelky, že účelem zákona č. 143/1947 Sb. bylo zachovat a upevnit vědomě protiprávní konfiskaci. Avšak vzhledem k tornu, že tento výměr nebyl doručen ani dr. A. S. ani jeho právnímu zástupci, z formálního hlediska nebylo žádné rozhodnutí proti dr. A. S. a jeho právním nástupcům vydáno, neboť podle správního řádu z roku 1928 je správní rozhodnutí vydáno a vůči procesní straně existuje teprve tehdy, pokud bylo této procesní straně doručeno v písemném vyhotovení. S ohledem na tyto skutečnosti dospěla navrhovatelka k závěru, že vyvlastnění na základě dekretů vůči dr. A. S. a jeho právním nástupcům nikdy nebylo zrušeno. Vůči navrhovatelce tak údajně k dnešnímu dni přetrvává protiprávní konfiskace na základě vyhlášky ONV v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 1945. Z uvedeného navrhovatelka dovodila, že majetek dr. A. S. byl zkonfiskován vědomě protiprávně na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. Tato konfiskace dodnes vůči němu a jeho právním nástupcům trvá,
I. ÚS 320/98
jelikož dr. S. právně nenabyl své vlastnictví zpět ani na okamžik. Zákon č. 143/1947 Sb. tudíž nemohl způsobit zabrání žádného majetku ani ke dni jeho vyhlášení 13. 8. 1947, ani kdykoliv později z toho důvodu, že veškerý majetek byl již zabrán na základě výše uvedených dekretů prezidenta republiky. Nelze proto odpírat uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 243/1992 Sb. tím, že byl v tomto případě přímo použit zákon č. 143/1947 Sb.
Porušení základních práv, jak je výše uvedeno, se městský soud dle názoru navrhovatelky dopustil tím, že se dostatečně nezabýval skutkovým stavem věci, jak jej předložila navrhovatelka. Městský soud se dostatečně nezabýval předloženými důkazy ani právními důsledky skutkových zjištění z nich vyplývajících. Zvláště pak se nezabýval otázkou trvání konfiskací jako právního důvodu restitučního nároku podle zákona č. 2.43/1992 Sb. Jeho právní názory byly odůvodněny natolik nedostatečně, že není možné je ani uspokojivě přezkoumat. Městský soud tak popřel právo navrhovatelky na rovnost před zákonem, neboť popřel nárok navrhovatelky na restituci podle zákona č. 243/1992 Sb., přestože navrhovatelka jako právní nástupce dr. A. S. splňuje veškeré předpoklady podle tohoto zákona. Navrhovatelka se cítí být diskriminována vůči těm osobám, které jsou oprávněny k restitucím podle zák. č. 243/1992 Sb., jejichž majetek byl zkonfiskován na základě protiprávního použití citovaných dekretů prezidenty republiky. Dle názoru navrhovatelky byl majetek jejího právního předchůdce rovněž zkonfiskován na základě protiprávního použití dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak zjistil z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 393/96, městský soud přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, které bylo vydáno podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku., ve znění pozdějších předpisů, a velmi podrobně zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro restituci zemědělského majetku stanovené v zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně č.
I. ÚS 320/98
243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb. Zjistil, že tyto podmínky splněny nejsou, proto rozhodnutí správního orgánu potvrdil.
Ústavní soud přezkoumal ústavnost napadeného rozsudku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že námitky navrhovatelky, uvedené v ústavní stížnosti, nejsou opodstatněné. Městský soud se vyčerpávajícím způsobem zabýval všemi aspekty obsahu opravného prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu v předmětné restituční věci, své právní názory řádně vyložil a odůvodnil. Ústavní soud se zcela ztotožnil s právními závěry Městského soudu v Praze uvedenými v napadeném rozsudku.
K námitkám navrhovatelky, uvedeným v ústavní stížnosti, je třeba dále uvést, že výměr, který m ONV v Českých Budějovicích zrušil konfiskaci zemědělského majetku dr. A. S., k níž došlo na základě dekretů prezidenta republiky, skutečně neznamenal navrácení vlastnictví majetku rodu S. zpět dr. A. S. Tento výměr pouze zrušil konfiskaci zemědělského majetku rodu S. na území ČR proto, že se na tento majetek vztahoval zvláštní zákon č. 143/1947 Sb., který v ustanovení §1 výslovně uvádí, že vlastnictví veškerého, nemovitého i movitého majetku rodu S. přechází ze zákona na zemi Českou. Účelem výměru tedy bylo zajistit (v souladu s citovaným zákonem), aby se na veškerý majetek S. na území ČR vztahoval jednotně režim zákona č. 143/1947 Sb. a podle jeho ustanovení s ním bylo dále nakládáno. Majetek nemohl být navrácen dr. A. S., neboť se na něj vztahoval zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve S. na zemi Českou. Vzhledem k tornu není podstatné, zda výměr byl či nebyl doručen dr. A. S.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že městský soud rozhodoval zcela v souladu s citovanými restitučními zákony i
I. ÚS 320/98
občanským soudním řádem. Nedošlo tedy k porušení žádného ze základních lidských práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod a mezinárodních dokumentů, jak uvádí navrhovatelka. Nelze souhlasit ani s tvrzením navrhovatelky, že je diskriminována vůči těm osobám, které jsou oprávněny k restitucím podle zákona č. 243/1992 Sb., jelikož jejich majetek byl zkonfiskován na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 a č. 108/1945, neboť v případě navrhovatelky nejsou podmínky pro restituci dány. Jak uvedl ve svém rozsudku Městský soud v Praze, je na úvaze státu, aby v přijatých zákonech stanovil, v jakém rozsahu a za jakých podmínek přizná právo na restituci v minulosti odňatého majetku. Proto je nutno každý jednotlivý případ posuzovat samostatně.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, takže jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučeni Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 14. října 1998 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu