ECLI:CZ:US:1998:1.US.336.98
sp. zn. I. ÚS 336/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele Z. R., zastoupeného Mgr. T. M., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. 44 To 699/98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 22. 7. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 27. 7. 1998.
Ústavní stížností je napadáno usnesení Městského soudu v Praze shora citované, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. Nt 85/98, ve věci vzetí do vazby. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že při jeho vzetí do vazby nebyla dodržena lhůta dvacetičtyř hodin od doby, kdy byl zbaven osobní svobody a je toho názoru, že rozhodnutím soudce o jeho vzetí do vazby bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu uvedené v čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o vzetí do vazby a napadené usnesení o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod se nejedná o návrh opodstatněný. Z obsahu spisu sp. zn. Nt 85/98 Obvodního soudu pro Prahu 8 Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení o vzetí do vazby zcela vyhovuje požadavkům kladeným trestním řádem v ustanovení §68 na rozhodnutí o vazbě, kdy navrhovateli bylo sděleno dne 11. 5. 1998 obvinění, existovaly důvody vazby a vazba se zde jevila jako odpovídající zajišťovací opatření. Rovněž usnesení o zamítnutí stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby je v souladu se zákonnými požadavky trestního řádu a v jeho odůvodnění je konstatováno, že při uvalování vazby k procesním pochybením nedošlo a obviněný byl vzat do vazby ve lhůtě dvacetičtyř hodin od okamžiku zajištění jeho osoby a ke stejnému závěru se po prostudování spisu sp. zn. Nt 85/98 přiklonil i Ústavní soud. Postupem orgánů činných v trestním řízení, resp. postupem a rozhodnutím obou soudů tedy nemohlo být, jak z výše uvedeného vyplývá, dotčeno základní právo, kterého se stěžovatel dovolává. Pokud stěžovatel ve své stížnosti dále poukazuje na skutečnost, že byl hospitalizován bez svého souhlasu již dne 6. 5. 1998 a domnívá se, že tímto postupem ústav vykonávající zdravotnickou péči nedostál své povinnosti oznámit tuto skutečnost do dvacetičtyř hodin soudu, jak stanoví §191a odst. 1 o. s. ř., má možnost se svého práva domáhat občanskoprávní cestou.
Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, kde stěžovatel uplatňoval námitku, že bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod. Nicméně nezjistil, že při rozhodování obecných soudů takové porušení nastalo a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 1998 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu