ECLI:CZ:US:1998:1.US.349.98
sp. zn. I. ÚS 349/98
Usnesení
I. ÚS 349/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti JUDr. J. N., zastoupeným Mgr. H. D., advokátkou, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-135, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-135, kterým mu byla jako obhájci v trestní věci ods. ml. P. S. stanovena podle ust. §151 odst. 2, 3 trestního řádu odměna ve výši 9.000,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 675,- Kč, celkem 9.675,- Kč. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 1998, č.j. 13 To 251/98-142, zamítnuta.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Pardubicích bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho základní právo zaručené v článku 28 Ústavy ČR, podle něhož má zaměstnanec právo mimo jiné na spravedlivou odměnu za práci. Tento článek lze analogicky aplikovat i na odměnu advokáta za realizované úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a na vztah soudu jako státní instituce pověřující ex offo advokáta k výkonu obhajoby určité osoby. V tomto konkrétním případu nedošlo k přiznání vyúčtování úkonů obhajoby s ohledem na judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek č. 9/97, č. 46, podle něhož je jedním úkonem právní služby, za který náleží odměna dle §11 odst. 1 advokátního tarifu, i
I. ÚS 349/98
více vyšetřovacích úkonů přípravného řízení, učiněných v jednom souvislém časovém úseku nepřekračujícím dvě hodiny. S tímto názorem však stěžovatel nesouhlasí, nebot' citované ustanovení advokátního tarifu rozhodně nemínilo určit, aby několik vyšetřovacích úkonů bylo placeno jako jeden úkon právní služby.
Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá pouze usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-136, ačkoli na základě jeho stížnosti rozhodoval ve věci Krajský soud v Hradci Králové citovaným usnesením ze dne 23. 6. 1998, č.j. 13 To 251/98142, které stěžovatel předložil. Právě toto rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové je nepochybně tím rozhodnutím, jež musí být ústavní stížností v prvé řadě napadeno [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by zřízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyloučeno právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud by Ústavní soud rozhodoval pouze o napadeném usnesení Okresního soudu v Pardubicích, pak by usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Tyto skutečnosti, byt' procesní povahy, jsou pro rozhodnutí o ústavní stížnosti natolik relevantní, že senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Ostatně tak postupoval Ústavní soud i ve věci, sp. zn. IV. ÚS 58/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 7, vydání 1, Praha, C. H. Beck 1997 - usnesení č. 2, v níž konstatoval, že předmětem ústavní stížnosti musí být i rozhodnutí orgánu veřejné moci, který rozhodoval v posledním stupni.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 1998
JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu