ECLI:CZ:US:1998:1.US.357.98
sp. zn. I. ÚS 357/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele S. Š., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 12. 6. 1998, sp. zn. Zn 247/98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 8. 8. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 11. 8. 1998.
Svým podáním se domáhá zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 12. 6. 1998, sp. zn. Zn 247/98, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Pardubicích, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. OVV-1057/97, kterým bylo podle §159 odst. 1 trestního řádu jako nedůvodné odloženo jeho trestní oznámení učiněné na jeho partnera v podnikání pro podezření ze spáchání trestných činů zatajení věci podle §254 tr. zákona a zpronevěry podle §248 tr. zákona, jichž se měl dopustit jednak neoprávněným zadržováním finanční částky Kč 100 000,-- na účtu společnosti a jednak neoprávněným převzetím finanční částky Kč 320 000,-- od firmy za služby, které neposkytl.
Stěžovatel nesouhlasí s právními závěry vyšetřovatele Policie České republiky a státního zástupce OSZ v Pardubicích, podle kterých nedošlo v dané věci k naplnění skutkové podstaty trestného činu a tím vzniku trestní odpovědnosti určité osoby, neboť nebyly prověřeny výpovědi a tím byl porušen správný postup při šetření o podaném oznámení. Je přesvědčen, že bylo porušeno jeho základní ústavní právo na trestněprávní ochranu jeho majetku. Žádal proto o zrušení napadeného usnesení.
Ústavní soud přezkoumal stížnost včetně příloh, rovněž tak i napadené usnesení Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, kterým byla ve smyslu ustanovení §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, jímž bylo podle §159 odst. 1 trestního řádu odloženo jeho trestní oznámení. Přitom došel k přesvědčení, že v dané věci, při rozhodování orgánů činných v přípravném řízení před zahájením trestního stíhání, nedošlo k tvrzenému porušení stěžovatelových ústavních práv na trestněprávní ochranu jeho majetku, neboť napadeným usnesením bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení. Rozhodnutí o skutečnosti, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, spadá výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení, na čemž nemůže nic změnit subjektivní přesvědčení stěžovatele o spáchání trestného činu, protože nemá z hlediska trestního řízení rovnocenné postavení s orgány činnými v trestním řízení. Pouze tyto orgány posuzují, zda jednání určité osoby splňuje potřebné podmínky trestní odpovědnosti a trestnosti a rovněž po zjištění o rozhodných skutkových okolnostech posuzují, je-li skutek trestným činem. Z naznačených důvodů nemohlo být proto dotčeno základní ústavní právo, jehož se stěžovatel dovolává. Nutno konstatovat, že pokud se stěžovatel domnívá, že jednáním, pro které podal trestní oznámení, mu byla způsobena škoda, má možnost se domáhat svého práva na soudní ochranu občanskoprávní cestou.
Ústavní soud tedy nezjistil, že by bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud byl proto nucen návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 1998 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu