ECLI:CZ:US:1998:1.US.396.98
sp. zn. I. ÚS 396/98
Usnesení
I. ÚS 396/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. G. S. - D., zastoupené advokátem JUDr. V. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1998, č. j. 18 Co 192/98-32, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1998, č. j. 18 Co 192/98-32. Ve své stížností uvedla, že má za to, že uvedeným usnesením bylo porušeno její základní právo zaručené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení svého práva stěžovatelka shledává především z důvodu místní nepříslušnosti a nedostatku pravomoci českých soudů, neboť nemá bydliště ani majetek na území ČR.
Stěžovatelka byla u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalována pod sp. zn. 18 C 166/94 o zaplacení částky ve výši 183 420,- Kč s příslušenstvím. Obvodní soud vydal platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka včas odpor, vznesla námitku místní nepříslušnosti a následně pak
I. ÚS 396/98
námitku nedostatku pravomoci Obvodního soudu pro Prahu 1. Poukázala přitom na okolnost, že nemá ani bydliště, ani majetek na území ČR.
Usnesením ze dne 27. 10. 1997, č. j. 18 C 166/94-21, poté obvodní soud řízení dle §104 a násl. občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastavil s poukazem na ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. a na §37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění jeho pozdějších změn a doplňků. Toto usnesení bylo napadeno odvoláním žalobkyně - JUDr. J. Š., advokátky se sídlem v Praze.
Městský soud v Praze dne 30. 4. 1998 pod č. j. 18 Co 192/98-32 odvolání žalobkyně vyhověl a zároveň zrušil citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění usnesení městského soudu vyplývá, že soud věc posoudil tak, že v době zahájení řízení byly splněny podmínky místní příslušnosti.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dovozuje, že vzhledem ke skutečnosti, že proti rozhodnutí Městského soudu v Praze již není žádný opravný prostředek přípustný, je její ústavní stížnost důvodná.
Ústavní soud po zvážení všech okolností a listinných materiálů však dospěl k jinému závěru. Při posuzování uvedené věci se musel Ústavní soud nejprve zabývat otázkou, zda byly vyčerpány všechny prostředky, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva přiznává.
Vzhledem k okolnosti, že ve věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, neboť soudní řízení je dosud v běhu, nezbylo Ústavnímu soudu, než aby stížnost posoudil tak, že návrh stěžovatelky je ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný, neboť stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
I. ÚS 396198
Ústavní soud proto s ohledem na ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 21. října 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
Soudce Ústavního soudu