ECLI:CZ:US:1998:1.US.411.98
sp. zn. I. ÚS 411/98
Usnesení
I. ÚS 411/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. Sc., zastoupené advokátem JUDr. T. H., CSc., proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 1997, č. j. 29 Ca 435/95-34, a ze dne 23. 3. 1998, č. j. 29 Ca 277/97-20, a proti postupu Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 19. 4. 1994, sp. zn. 3320/93-450, takto,
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení nadepsaných rozsudků krajského soudu, podle kterých bylo rozhodnuto v restituční věci podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že se stěžovatelce spolu s jejím bratrem P. Č. nevydávají nemovitosti v obci Uherské Hradiště, kat. úz. M.
Stěžovatelka namítá, že rozhodnutími Krajského soudu v Brně a postupem Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu, bylo porušeno její
I. ÚS 411/98
ústavní právo, zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovatelce, dle jejího názoru, nebylo dovoleno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, který by přezkoumával zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Stěžovatelka se svým bratrem podala v roce 1991 výzvu k vydání nemovitostí u povinné osoby, tj. u Zemědělsko-obchodního družstva M. se sídlem v K. Zároveň svůj nárok uplatnila u Okresního úřadu, pozemkového úřadu. Nemovitosti jí vydány nebyly. Proto podala žalobu na přezkoumání řízení správního orgánu u Krajského soudu v Brně. Krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 1992, č. j. 29 Ca 116/92-22, opravný prostředek odmítl podle ustanovení §250 občanského soudního řádu. Tento svůj postup odůvodnil soud tak, že navrhovatelé neodstranili vady podání, jejichž odstranění soud nařídil. Jednalo se přitom o vady bránící věcnému vyřízení návrhu. Toto první rozhodnutí krajského soudu v uvedené věci nabylo právní moci dne 4. 11. 1992.
Dne 10. 9. 1993 podala stěžovatelka se svým bratrem podnět Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu k přezkoumání rozhodnutí okresního úřadu podle §65 a násl. zákona č. 7'1/1967 Sb., o správním řízení.
Rozhodnutím Ministerstva zemědělství Ústředního pozemkového úřadu v Praze ze dne 19. 4. 1994, č. j. 3320/93-450, bylo zrušeno rozhodnutí okresního úřadu ze dne 24. 3. 1992, č. j. OPÚ 215/2/91 R, a věc byla tomuto správnímu orgánu vrácena k novému projednání a k rozhodnutí. Toto rozhodnutí ministerstva zemědělství nabylo právní moci 13. 5. 1994.
Poté bylo Okresním úřadem v Uherském Hradišti, pozemkovým úřadem, vydáno dne 28. 9. 1995 nové rozhodnutí ve věci, č. j. OPÚ 215/21/91 R, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatelka s jejím bratrem jsou vlastníky předmětných nemovitostí, každý jednou polovinou.
I. ÚS 411/98
Proti tomuto rozhodnutí podala povinná osoba v zákonné lhůtě opravný prostředek. Krajský soud ve svém rozsudku, č. j. 29 Ca 435/95-34, zrušil rozhodnutí Okresního úřadu v Uherském Hradišti - pozemkového úřadu ze dne 28. 9. 1995, č. j. OPÚ 215/21/91 R, a vrátil okresnímu úřadu věc k dalšímu řízení. Soud zároveň ve svém rozsudku vyslovil závazný právní názor o nulitě správního aktu vydaného ústředním orgánem státní správy, protože toto rozhodnutí předcházelo vydání rozhodnutí soudem přezkoumávaného, které z něho vychází. Soud konstatoval, že z důvodu právní jistoty nemůže předcházející správní rozhodnutí odvolacího správního orgánu jako pseudoakt zakládat žádné právní důsledky. Napadené správní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s obecnou zásadou ne bis in idem, zakazující dvojí rozhodnutí o téže věci.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka předchozí ústavní stížnost. Ústavní soud svým usnesením ze dne 11. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 193/97, tuto ústavní stížnost odmítl s odůvodněním, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, neboť řízení v uvedené věci je dosud v běhu. Má tedy možnost své meritorní námitky uplatnit a hájit v řízení před okresním úřadem.
Ve správním řízení před Okresním úřadem v Uherském Hradišti - okresním pozemkovým úřadem bylo dne 15. 9. 1997 opět rozhodnuto, že stěžovatelka s jejím bratrem jsou spoluvlastníky nemovitostí v kat. úz. M.
Proti tomuto rozhodnutí opětovně podala žalobu povinná osoba a Krajský soud v Brně rozsudkem, č. j. 29 Ca 277/97-20, ze dne 23. 3. 1998, opětovně rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatelka namítá, že pozemkový úřad v dalším řízení odmítl pokračovat s tím, že ji 16. 6. 1998 informoval, že případ odkládá ad acta. Přípisem ze dne 22. 7. 1998 požádala stěžovatelka Ministerstvo zemědělství ČR - Ústřední pozemkový úřad, aby ve věci bylo rozhodnuto. Tento ústřední orgán státní správy stěžovatelce
I. ÚS 411/98
sdělil dne 31. 8. 1998 své stanovisko. Z obsahu přípisu vyplývá, že ministerstvo uznává, že jeho rozhodnutí ze dne 19. 4. 1994, č. j. 3320/93-450, nemělo být vydáno a jeho vydání je tudíž nulitním nicotným aktem, na který je pohlíženo podle právní teorie, jakoby nebyl vydán.
Ústavní soud po prostudování všech spisových materiálů dospěl k závěru, že stížnost není možno považovat za důvodnou.
Je zřejmé, že Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad nesprávnou interpretací ustanovení §250s o. s. ř. dospěl k aplikaci práva v rozporu se zákonem, když zrušil pravomocné soudní rozhodnutí. Zákon č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, svěřil rozhodování o opravných prostředcích nestrannému a nezávislému soudu a nikoliv správnímu orgánu. Proti rozhodnutí soudu nepřipustil zákonodárce ani mimořádný opravný prostředek, neboť v právním státě by měla být zajištěna jistota, týkající se vlastnického práva, jako jednoho ze základních lidských práv. Ústavní soud se v návaznosti na výše uvedené ztotožňuje se závěry vyplývajícími z rozsudků Krajského soudu v Brně. Jestliže správní orgán nerespektoval ustanovení §250r o. s. ř., porušil zákon. Z citovaného ustanovení o. s. ř. vyplývá vázanost správního orgánu právním názorem soudu.
Třebaže ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto pozemkovým úřadem v řízení zakončeném vydáním rozhodnutí ze dne 24. 3. 1992, č. j. OPU 215/91 R, musel Ústavní soud přihlédnout k okolnosti, že orgány veřejné moci připustily další jednání v téže věci. Pokud je v opravných prostředcích vytýkáno toto porušení zákona, jsou opravné prostředky důvodné. Proto krajskému soudu nezbylo, než aby následně vydaná rozhodnutí Okresního úřadu v Uherském Hradišti - okresního pozemkového úřadu zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení.
Při posuzování uvedené věci se musel ústavní soud nejprve zabývat otázkou, zda skutečně byly vyčerpány všechny prostředky, které zákon
I. ÚS 411/98
stěžovatelce k ochraně jejího práva přiznává. Z hlediska procesního, s přihlédnutím k právní jistotě všech účastníků, je zapotřebí na tento komplikovaný právní případ nahlížet tak, že řízení před orgány veřejné moci je dosud stále v běhu. V návaznosti na některá podstatná procesní pochybení ze strany správních orgánů má Ústavní soud za to, že krajský soud správně věc vyhodnotil tak, že po procesní stránce konečné rozhodnutí ve věci musí být učiněno okresním pozemkovým úřadem. To nic nemění na okolnosti, že je tento správní orgán vázán ve svém rozhodování závazným právním názorem soudu. Omisivní jednání okresního úřadu zároveň není důvodem, aby byla věc po procesní stránce považována za uzavřenou.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než aby věc posoudil tak, že návrh stěžovatelky je ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný, neboť stěžovatelka, i přes vleklý a ne zcela transparentní procesní postup, dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že vzhledem k okolnosti, že návrh stěžovatelky je nepřípustný, je třeba postupovat ve smyslu ustanovení §43 odst.1 písm. e) citovaného zákona. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 21. října 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu