ECLI:CZ:US:1998:1.US.437.97
sp. zn. I. ÚS 437/97
Usnesení
I. ÚS 437/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky, o ústavní stížnosti navrhovatele M.H., zastoupeného advokátem JUDr. M.V., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 289/96, ze dne 22. 10. 1997, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků Magistrátu hlavního města Prahy a Obvodního úřadu městské části P., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 289/96, ze dne 22. 10. 1997. Tímto rozhodnutím obecného soudu byla zamítnuta žaloba navrhovatele na přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, č. j. MPC 12152/1996, ze dne 18. 3. 1996. Citovaným správním rozhodnutím bylo zamítnuto
I. ÚS 437/97
odvolání navrhovatele a potvrzeno rozhodnutí Finančního odboru Obvodního úřadu městské části P., č. j. FIN 2/VHP/K/1995, ze dne 1. 11. 1995 o zamítnutí žádosti navrhovatele o povolení provozu 4 kusů výherních hracích automatů.
V ústavní stížnosti navrhovatel poukazuje na to, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo omezeno jeho hospodářské právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhovatel poukazuje na porušení čI. 42 Listiny, neboť podle jeho názoru překročení mezí správního uvážení, které se týkalo třetí osoby a samo o sobě znamenalo porušení principu nediskriminace na základě státní příslušnosti, vedlo následně k porušení čl. 26 Listiny vůči navrhovateli.
Navrhovatel ve své ústavní stížnosti dovozuje, že proto, že se sdružil za účelem provozování výherních hracích automatů s cizím státním příslušníkem (panem S.M.), provozujícím restauraci na území České republiky, nebylo vyhověno jeho žádosti o povolení provozu 4 kusů výherních hracích automatů. Vtom pak spatřuje navrhovatel diskriminaci založenou na základě cizího státního občanství. Poukazuje i na praxi, kde je podle jeho názoru běžné, že se sdružují provozovatelé výherních hracích automatů a majitelé prostor (zejména pohostinských zařízení) k provozování těchto výherních hracích automatů.
Pokud jde o zákon č. 202/1990 Sb., v platném znění, a jeho §4 odst. 4, považuje navrhovatel jeho znění, týkající se podmínky řádného provozování, za neurčitý právní výraz. Z toho důvodu pak závěr obecného soudu, že sdružení navrhovatele s panem S.M. ze dne 13. 10. 1995 za účelem provozování výherních hracích automatů je obcházením zákona, považuje stěžovatel za zcestnou myšlenku. Z toho důvodu se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku obecného soudu.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhl Městský soud v Praze zamítnutí ústavní stížnosti jako nedůvodné. Zdůraznil, že navrhovatel smlouvou o
I. ÚS 437/97
sdružení ze dne 13. 10. 1995 přenesl na S.M., jugoslávského občana, řadu práv i povinností vyplývajících z provozu hracích automatů, ačkoliv tyto povinnosti ukládá zákon přímo provozovateli hracích automatů. Fakticky by tedy některé činnosti spojené s provozováním výherních hracích automatů vykonával jiný subjekt, a to subjekt, který není československou právnickou osobou, bez majetkové účasti zahraničních osob.
V podstatě zcela stejnou argumentaci zaujal ve svém písemném vyjádření i prvý vedlejší účastník, tj. Magistrát hl. m. Prahy. Zdůraznil, že smlouva o sdružení uzavřená mezi navrhovatelem a jugoslávským státním příslušníkem je podle §39 občanského zákoníku neplatná, neboť odporuje zákonu. Vzhledem k tomu, že žádné právo zaručené Listinou nebylo porušeno navrhl prvý vedlejší účastník zamítnutí ústavní stížnosti.
Konečně druhý vedlejší účastník, Obvodní úřad městské části P., zcela shodně poukázal na smlouvu o sdružení, na jejímž základě fakticky provozovatelem výherních hracích automatů se měl stát jugoslávský státní příslušník, neboť dle obsahu smlouvy o sdružení měl zajišťovat provoz automatů na své náklady, inkasovat peníze od hráčů, vyplácet jim výhry a řádně obsluhovat hrací přístroje, jakož i vést předepsané výkazy o tržbách. Protože tak navrhovatel svoji odpovědnost za vlastní provoz převedl na někoho jiného, nebylo možno jeho žádosti vyhovět. Druhý vedlejší účastník proto navrhl zamítnout ústavní stížnost jako nedůvodnou.
Ústavní soud ke spisu připojil spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 289/96, z něhož zjistil, že navrhovatel uplatnil žalobu na soudní přezkum správní ve smyslu části páté hlavy druhé občanského soudního řádu. Předmětem soudního přezkumu správního byla zamítnutá žádost navrhovatele o povolení provozování 4 kusů hracích automatů. Argumentace obsažená v žalobě byla v zásadě totožná s argumentací obsaženou v ústavní stížnosti. Ve vztahu ke smlouvě o sdružení ze dne 13. 10. 1995 pak žaloba poukazuje na povinnosti žalobce spočívající v dodání
I. ÚS 437/97
potřebného příslušenství, zajištění řádného vyškolení obsluhy, provádění inkasa tržeb a jejich kontroly, zajišťování servisu a seřízení strojů. Podle názoru žalobce tyto skutečnosti správní orgán zcela pominul a účelově položil důraz na okrajové činnosti. V důsledku toho správní orgán tak na základě své teorie "nedostatečných záruk" rozhodl v rozporu se zákonem. Z rozhodnutí obecného soudu je patrno, že bylo vydáno ve smyslu ustanovení §250j odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a proto může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled pouze tehdy, došlo-li k porušení Ústavy, ústavních zákonů, Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy.
K žádnému takovému porušení však v daném případě nedošlo. Navrhovatelem tvrzené porušení čl. 26 Listiny ve spojení s porušením čl. 42 Listiny nebylo shledáno.
Obecný soud věc meritorně posoudil v souladu s hlavou druhou páté části o. s. ř. Jeho závěr odpovídá ustanovení §4 odst. 1 a 4 zák. č. 202/1990 Sb., v platném znění. V intencích citovaného ustanovení sázkové hry "mohou provozovat jen organizace k tomu účelu zvláště zřízené" (§4 odst. 1 cit. zák.). Povolení může být vydáno, jestliže provozování her je v souladu s platnými zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, neohrožuje veřejný pořádek, je zaručeno řádné provozování a jejich účel je sociální, zdravotní, osvětový nebo jinak veřejně prospěšný.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelem uplatněná ústavní stížnost nenapadá tuto vlastní citaci zákona, nýbrž pouze způsob její interpretace ze strany obecného soudu, je nutné věc posuzovat v mezích shora citovaného zákonného ustanovení. Z jeho obsahu pak je zřejmé, že provozovat hrací automaty může pouze
I. ÚS 437/97
organizace, čili právnická osoba, k tornu účelu zřízená. Je tedy vyloučeno, aby provozování realizovala osoba fyzická. Pokud tedy smlouvou o sdružení uzavřenou podle §829 a násl. občanského zákoníku přenesl stěžovatel část podstatných povinností spojených s provozováním hracích automatů na fyzickou osobu, porušil shora citované ustanovení §4 odst. 1 a 4 zákona č. 202/1990 Sb., v platném znění. Tato skutečnost se stala příčinou toho, že nebylo možno vyhovět žádosti stěžovatele o povolení provozování hracích automatů. Navrhovateli nic nebránilo v tom, aby s fyzickou osobou, provozující pohostinské služby, uzavřel nájemní smlouvu, na jejímž základě by si pronajal prostory, ve kterých by provozoval hrací automaty sám. K uzavření takové smlouvy však v daném případě nedošlo. Proto nelze v rozhodnutí obecného soudu, které respektuje zákonem stanovené podmínky a omezení pro výkon určitého podnikání, spatřovat porušení čl. 26 Listiny.
Všechny shora uvedené skutečnosti svědčí o tom, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud v senátu podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. C'. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučeni Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. října 1998
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu