ECLI:CZ:US:1998:1.US.451.97
sp. zn. I. ÚS 451/97
Usnesení
I. ÚS 451/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J.U. a V.U., obou zastoupených advokátem JUDr. J.Š., proti rozhodnutí Místního úřadu Městské části P.-L. ze dne 31. 7. 1997, č.j. 3092/97/SO-L/Pk/02/R, proti rozhodnutí Místního úřadu Městské části P.-L. ze dne 31. 7. 1997, č.j. 3093/97/SO-L/Pk/02/R, proti rozhodnutí Magistrátu h1. m. Prahy ze dne 2. 10. 1997, č.j. MHMPPOOG2IY3 VYS-6104/97/Ca (ve věci V.U.), a proti rozhodnutí Magistrátu h1. m. Prahy ze dne 2. 10. 1997, č.j. MHMPPOOG2IY3 VYS-6104-1/97/Ca (ve věci J.U.), takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
I. ÚS 451/97
Odůvodnění:
V záhlaví uvedenými rozhodnutími Místního úřadu Městské části P. - L. byla každému ze stěžovatelů uložena podle ustanovení §105 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, v platném znění (stavební zákon), pokuta ve výši 2 000 Kč.
Důvodem uložení této pokuty byla skutečnost, že stěžovatelé provedli bez stavebního povolení terénní úpravu a bez ohlášení stavebnímu úřadu drobnou stavbu na pozemku parc. č. 574/2 v k.ú. L. č.p. 379, . Podle zjištění stavebního odboru byly práce zahájeny v březnu roku 1997. Stěžovatelům bylo údajně v plném rozsahu prokázáno zavinění a skutečnost, že se dopustili přestupku proti stavebnímu řádu.
Tato rozhodnutí potvrdil v záhlaví uvedenými rozhodnutími Magistrát hl. m. Prahy. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že protispolečenské jednání stěžovatelů bylo stavebním úřadem prokázáno, což vyplývá ze správního spisu. Rovněž výši pokuty shledal magistrát oprávněnou, neboť přestupku se dopustili oba spoluvlastníci předmětné nemovitosti, tj. stěžovatelé. Podle přestupkového zákona se prý k podílům nemovitostí nepřihlíží a při odpovědnosti za přestupek se zkoumá zavinění a při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a k jeho následkům. V daném případě prý tyto skutečnosti stavební úřad při uložení výše pokuty vzal v úvahu.
Citovaná rozhodnutí Místního úřadu městské části P.-L. a Magistrátu h1. m. Prahy stěžovatelé napadli ústavní stížností. V ní zejména uvedli, že z těchto rozhodnutí nevyplývá, jaké terénní úpravy a drobnou stavbu stěžovatelé provedli, takže
I. ÚS 451/97
přestupek je proto skutkově nespecifikován a tedy nepřezkoumatelný. Za "nepovolenou stavbu" prý státní správa považuje umístění skládacího provizoria dětského bazénu s vnitřní umělohmotnou textilní fólií pro držení vody a dřevěné boudy pro malého psa a za nepovolené terénní úpravy zasetí trávy a květin a vysazení několika malých jehličnanů, jakož i volně položené ploché kameny kolem dětského bazénu. Přitom sami stěžovatelé údajně dětský bazén nepostavili ani neprovedli terénní úpravy a skutečný stavitel - J.U. (syn stěžovatelů) - byl lehce zjistitelný. V dané věci prý proto bylo přestupkové zavinění stěžovatelů odvozeno pouze od jejich vlastnického práva k předmětné nemovitosti.
K výši uložené pokuty stěžovatelé uvedli, že za absurdní považují udělení maximální pokuty 2 000 Kč každému spoluvlastníku pozemku samostatně, neboť pokud by těchto spoluvlastníků bylo např. 37, byla by za jeden přestupek uložena pokuta v celkové výši 74 000 Kč, přestože "za uvedený přestupek zákon přiznává maximální trest, tj. pokutu ve výši maximálně do 2 000 Kč".
Stěžovatelé se domnívají, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich základní práva, zakotvená v č1. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v č1. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Místní úřad Městské části P. - L. a Magistrát h1. m. Prahy.
Místní úřad Městské části P. - L. ve svém vyjádření uvedl, že nepovolené terénní úpravy spočívají v navýšení terénu, uložení kamenů, osázení trávou, drobnými dřevinami a keři. Drobnou stavbou je bazén o průměru 4 metrů, zapuštěný do země.
I. ÚS 451/97
Předmětný pozemek je veden jako ostatní plocha - ostatní komunikace a terénní úpravy ani stavba bazénu nebyla stavebnímu úřadu předem ohlášena. V rámci přestupkového řízení prý stěžovatelé prohlásili, že se žádného přestupku nedopustili, neboť nešlo o drobnou stavbu podléhající ohlašovací povinnosti a dodali, že "v případě trvání stavebního úřadu na uplatnění sankce jsou ochotni pokutu zaplatit, a to za předpokladu, že budou vyřešeny neoprávněné stavby sousedů paní M. a manželů S.". Z výsledků ústního jednání proto vyplynulo, že stavebníky nepovolených stavebních úprav jsou stěžovatelé - což při ústním jednání nezpochybnili - a o tom, že by úpravy prováděl jejich syn, se nezmínili. Přestupek byl řádně specifikován, a to v zápise ze stavebního dohledu, v protokolu z ústního jednání ze dne 10. 7. 1997 a rovněž v uvedených rozhodnutích. Stanovená sankce byla uložena v souladu se zákonem. Proto účastník řízení navrhuje ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Magistrát hl, m. Prahy ve svém vyjádření uvedl, že zavinění stěžovatelů bylo prokázáno a že stavební úřad při projednání případu vycházel ze skutečného stavu věci. Tvrzení stěžovatelů, že stavební úpravy provedl jejich syn J.U., je prý účelové, neboť nic takového ve správním řízení a ani v řízení odvolacím neuvedli. Posouzení toho, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu nebo terénní úpravy, náleží stavebnímu úřadu, neboť se jedná o odbornou záležitost, a tomuto posouzení je proto nutno se podrobit. V daném případě prý byl podstatně změněn vzhled a prostředí předmětného pozemku a jednalo se tedy o jeho terénní úpravy. Proto Magistrát hl. m. Prahy navrhl, aby byla ústavní
stížnost zcela zamítnuta.
V souzené věci stěžovatelé namítají porušení čl. 36 odst.
I. Ú5 451/97
1 a odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tato ustanovení upravují zejména právo každého na soudní a jinou právní ochranu a zakotvují základní principy práva na spravedlivý proces.
Stěžovatelé v prvé řadě uvádějí, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť po materiální stránce nebyl přestupek "označen" a nebyl skutkově specifikován. Podle přesvědčení Ústavního soudu však tato námitka není opodstatněná, neboť z napadených rozhodnutí vyplývá, o jaké právní předpisy se opírají, výroky rozhodnutí jsou jasně specifikovány, je upřesněno, o jakou nemovitost se jedná, je popsán průběh správního řízení a v rozhodnutí magistrátu je proveden odkaz na příslušný správní spis, z něhož vyplývá, že se přestupku dopustili oba stěžovatelé. Je sice pravda, že napadená rozhodnutí zajisté nevylučovala obsáhlejší a podrobnější odůvodnění, leč nelze přehlédnout, že v souzené věci se jedná o běžné přestupkové řízení, vzhledem k jehož povaze považuje ústavní soud - se zřetelem na principy spravedlivého procesu - existující odůvodnění za dostačující.
Stěžovatelé dále zpochybňují skutečnost, že se v daném případě vůbec jednalo o drobnou stavbu a terénní úpravy. Z příslušného správního spisu však vyplývá, že dne 25. 3. 1997 stavební odbor Místního úřadu Městské části P. - L. stěžovatele vyzval k zastavení provádění nepovolených zemních prací a k uvedení pozemku do původního stavu do sedmi dnů s pohrůžkou, že se jinak dopustí přestupku a budou potrestáni pokutou až do výše 2 000 Kč. V protokolu ze dne 12. 6. 1997 o výkonu státního stavebního dohledu - pořízeného za účasti stěžovatelů - je uvedeno, že na předmětné nemovitosti byl - bez stavebního povolení - postaven bazén o průměru cca 4 m, do
I. ÚS 451/97
přilehlého terénu je zapuštěn cca 30 - 40 cm a tento terén převyšuje o cca 60 cm. V části původní komunikace byly provedeny terénní úpravy.
Z protokolu o projednání přestupku ze dne 10. 7. 1997 dále vyplývá, že podle názoru stěžovatelů k žádnému přestupku nedošlo, leč v případě trvání stavebního úřadu na uplatnění sankce jsou ochotni pokutu zaplatit za předpokladu, že budou současně formou stavebního řízení vyřešeny neoprávněné stavby sousedů - paní M. (přístavba domu) a rodiny S. (oplocení), které byly postaveny na pozemku ve vlastnictví rodiny U. bez jejich souhlasu. Je tedy zřejmé, že námitka stěžovatelů, že se přestupku na jejich pozemku dopustil někdo jiný než oni sami - údajně jejich syn J.U. - není namístě, neboť stěžovatelé byli k zastavení zemních prací vyzváni a v průběhu správního řízení nenamítli, že by se přestupku na jejich pozemku dopustila třetí osoba. Naopak výslovně prohlásili, že za určitých okolností jsou ochotni pokud zaplatit.
Pokud stěžovatelé brojí proti skutečnosti, že pokuta ve výši 2 000 Kč jim byla uložena každému samostatně, byť se jednalo pouze o jeden přestupek, což prý je nepřípustné, dopouštějí se omylu. V přestupkovém řízení při udělování sankce konkrétní osobě je totiž podstatné, zda se tato osoba přestupku skutečně dopustila a zda je tedy udělená sankce oprávněná. V souzené věci je podle obsahu spisu zřejmé, že přestupek spáchali stěžovatelé
oba.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu].
I. ÚS 451/97
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 1998
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj