ECLI:CZ:US:1998:1.US.480.97
sp. zn. I. ÚS 480/97
Usnesení
I. ÚS 480/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti I.H. a J.Š., obou zastoupených advokátkou JUDr. D.Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 1996, čj. 25 Ca 299/95 - 23, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, čj. 1879/97 - 3153, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 16. 12. 1997, označeným jako ústavní stížnost. Napadají v něm rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 1996, čj. 25 Ca 299/95 - 23, kterým bylo mimo jiné potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu P. - pozemkového úřadu ze dne 1. 9. 1995, čj. 6046/92, R III 213/95, ve výroku týkajícím se toho, že navrhovatelům, nyní stěžovatelům, nevzniká
I. ÚS 480/97
vlastnictví k nemovitostem - skladu MTZ (přístřešku) postavenému na stavební parcele č. 99 o výměře 507 m2 v katastrálním území H., obec H. Při svém rozhodování podle ustanovení §2501 o. s. ř. krajský soud dospěl k závěru, že u předmětné stavby došlo ke změně podstaty nemovitosti, a to z hlediska druhu, obsahu i rozsahu. V nemovitosti jsou kanceláře a sklad náhradních dílů, nejedná se tedy o stavbu bezprostředně související se zemědělskou prvovýrobou. Vydání této nemovitosti navrhovatelům, nyní stěžovatelům, brání překážka uvedená v ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. Krajský soud vyslovil právní názor, že v daném případě došlo zásadní přestavbou ke ztrátě původního stavebně technického charakteru tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby.
Dále stěžovatelé napadají rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, čj. 1879/97 - 3153, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu P. - pozemkového úřadu, ze dne 24. 6. 1997, čj. 6046/92, RO - III 38/97, kterým nebyla povolena obnova řízení ve věcí rozhodnutí Okresního úřadu P. - pozemkového úřadu ze dne 1. 9. 1995, čj. 6046/92, R III 213/95. V napadeném rozhodnutí Ústřední pozemkový úřad dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky, za kterých by bylo možno povolit obnovu řízení podle §62 odst. 1a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Vyslovil přitom názor, že předložená čestná prohlášení nejsou skutečnostmi nebo důkazy, které by mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění stěžovatelů.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti dospívají k tomu, že v souvislosti s napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejich základního práva na vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, práva na spravedlivý proces, rovnosti účastníků řízení a práva uvedeného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Argumentují tím, že ústřední pozemkový úřad snížil důkazní úroveň svědeckých výpovědí, vůbec k nim nepřihlédl a
I. ÚS 480/97
nesprávně aplikoval zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, v neprospěch stěžovatelů. Krajský soud pochybil podle nich zejména v tom, že se hlouběji nezabýval otázkou způsobu užívání nevydané nemovitosti, neboť nebylo vyvráceno, že by předmětná nemovitost v rozhodné době nesloužila i k potřebám zemědělské výroby.
V prvé řadě byl Ústavní soud nucen zkoumat, zda předmětná stížnost byla podána včas podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a zda splňuje zákonem stanovené podmínky uvedené v §30 odst. 1, §34 odst. 1 a 2, §72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona č, 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Stížnost stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 1996, čj. 25 Ca 299/95 - 23, který nabyl právní moci dne 19. 2. 1996, je datována dnem 16. 12. 1997, předána k přepravě dne 18. 12. 1997, a Ústavnímu soudu došla dne 19. 121997; je evidentní, že byla podána po šedesátidenní lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, proto tedy nezbylo, než ji jako opožděnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Tvrzení stěžovatelů, že stížnost do rozsudku Krajského soudu v Praze nemohli podat dříve než bylo rozhodnuto o mimořádném opravném prostředku, nemohlo být bráno v úvahu, neboť je nepochybné, že v daném případě nebyly splněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Stížnost stěžovatelů do rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, čj. 1879/97 - - 3153, považuje Ústavní soud za stížnost podanou včas a splňující zákonem stanovené podmínky pro věcné projednání.
I. ÚS 480/97
Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod rozhoduje podle č1. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud však zkoumá, zda v řízení před soudy nebo jinými orgány nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
K námitce stěžovatelů, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu došlo k porušení jejich vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, že čl. 11 Listiny základních práv a svobod chrání jen vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná, což se vztahuje na tento případ. Rozhodnutí Okresního úřadu P. - pozemkového úřadu ze dne 1. 9. 1995 bylo v části výroku, že stěžovatelům nevzniká vlastnictví k nemovitostem, potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 1996, čj. 25 Ca 299/95 - 23; jedná se tedy o rozhodnutí, které je v této části výroku pravomocné. Stěžovatelům nesvědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem a na této skutečnosti nic nezměnilo ani rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, čj. 1879/97 - 3153, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu P. - pozemkového úřadu ze dne 24. 6. 1997 o nepovolení
I. ÚS 480/97
obnovy řízení ukončeného rozhodnutím Okresního úřadu P. - pozemkového úřadu ze dne 1. 9. 1995.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu vyplývá, že tento orgán postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními §62 a násl. zákona č. 71/1967 Sb., o správním razení, která se týkají obnovy řízení správního orgánu. Za těchto okolností Ústavní soud nemohl učinit závěr, že proces podle správního řádu byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v němž by nebyly uplatněny všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (čl. 2 Listiny základních práv a svobod).
Ústavní soud tedy namítaná porušení ústavnosti neshledal a musel pokládat ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu za zjevně neopodstatněnou. Souhlasí s názorem vysloveným v tomto rozhodnutí, že totiž nebyly naplněny důvody obnovy řízení podle ustanovení §62 správního řádu a že správní orgán, který o obnově řízení v prvním stupni rozhodoval, postupoval procesně správně.
Proto senát Ústavního soudu podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 1998 JUDr. Vladimír Paul předseda I.
senátu Ústavního soudu