ECLI:CZ:US:1998:1.US.485.97
sp. zn. I. ÚS 485/97
Usnesení
I. ÚS 485/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci navrhovatelů J.M. a Ing. J.M., obou zastoupených advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 11 Co 233/97-42, ze dne 17. 9. 1997, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 7 C 386/96, ze dne 22. 4. 1997, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé napadli svou včas podanou ústavní stížností rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 1997, č. j. 11 Co 233/97-42. Tímto rozhodnutím obecného soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, a to Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 4. 1997, č. j. 7 C 386/96-27, jímž byla stěžovatelům uložena povinnost umožnit vedlejší účastnici plný a nerušený výkon práv užívání bytu č. 3, IV. kategorie o rozměrech 2 plus 1 v prvním patře domu čp. 353, R., zejména jí vydat klíče od domu a předmětného bytu, a to do tří dnů od právní moci soudního rozhodnutí.
I. ÚS 485/97
Navrhovatelé v ústavní stížnosti poukazují na to, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zdůraznili, že vlastnického práva k domu nabyli až po odstěhování se vedlejší účastnice. Nebyli ani původně žalovanými ve sporu, tou byla paní E.Š., která poté, co ji navrhovatelé vyplatili, byt opustila a uvolnila. Stěžovatelé jsou toho názoru, že k zániku práva nájmu z titulu neplatné smlouvy o výměně bytu za nebytový prostor může dojít i faktickou realizací výměny prostor, jako tornu bylo v případě směny mezi vedlejší účastnicí a paní E.Š. Ta získala výměnou s vedlejší účastnicí podnikový byt JZD P. v D. v domě, v němž se nacházejí pouze nebytové prostory. Proto považují úkony vedlejší účastnice, kterými se domáhá zpřístupnění bytu, který dříve dobrovolně opustila, za výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhl Městský soud v Praze její zamítnutí pro neopodstatněnost. Zdůraznil, že vedle vlastnického práva chráněného zákonem je i právo nájmu bytu ze zákona chráněno a může zaniknout jen způsobem zákonem předpokládaným. V souzené věci však výměna bytu a nebytového prostoru, byt byl považován za byt a takto užíván, od samého počátku odporovala zákonu, protože k výměně mohlo dojít jen v případě bytu a nemohla proto vyvolat účinky s ní jinak spojované.
K věci předložil písemné vyjádření advokát S.K., avšak nepřipojil ke svému podání plnou moc, z niž by bylo zřejmé, že zastupuje v řízení vedlejší účastnici. Proto J.B. není v rámci tohoto řízení právně zastoupena jako vedlejší účastnice.
Nejvyšší soud České republiky předložil Ústavnímu soudu své usnesení ze dne 21. května 1998, sp. zn. 25 Cdo 112/98, z něhož je zřejmé, že dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto pro nepřípustnost.
I. ÚS 485/97
Ústavní soud se seznámil s obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 7 C 386/96, z něhož zjistil, že J.B. uplatnila žalobu na určení povinnosti stěžovatelům, umožnit jí řádné užívání bytu v P., na ul. R., a vydání klíčů od tohoto bytu. Její žalobě bylo vyhověno, neboť obecné soudy dospěly k závěru, že výměna bytů, provedená mezi ní a E.Š. v roce 1989, byla od samého počátku neplatná, protože se nejednalo o směnu dvou bytů, ale bytu a nebytového prostoru J.B. proto bylo zachováno právo osobního užívání sporného bytu, které se k 1. 1. 1992 transformovalo na nájem bytu. Vzhledem k tomu, že u J.B. nebylo prokázáno uspokojivé vyřešení bytových poměrů, nebyl prokázán výkon práv v rozporu s dobrými mravy.
Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a proto může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled pouze tehdy, došlo-li k porušení ústavy, ústavních zákonů, Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy.
K žádnému takovému porušení však v daném případě nedošlo. Navrhovateli tvrzené porušení čl. 1, čI. 11 a čl. 36 Listiny nebylo shledáno.
Obecné soudy věc meritorně posoudily v souladu s ustanovením §871 odst. 1 obč. zák. po novele a §188 odst. 1 obč. zák. před novelou. V rámci dokazování daly prostor oběma stranám podávat návrhy na doplnění dokazování i činit vyjádření k věci. Nelze proto v tomto směru vytýkat porušení práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků. Stejně tak nedošlo k porušení práva vlastnit majetek, neboť vedle ochrany vlastnického práva zakotvuje občanský zákoník, v platném znění, tzv. právo chráněného nájmu. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo zcela nesporně prokázáno, že předmětem směny byl byt s nebytovým prostorem, došlo k uzavření neplatné dohody o výměně těchto prostor. Navíc podstata argumentace
I. ÚS 485/97
stěžovatelů v ústavní stížnosti koresponduje s jejich argumentací v řízení před obecnými soudy.
Všechny shora uvedené skutečnosti svědčí o tom, že podaná ústavní stížnost je pouhým výrazem nespokojenosti navrhovatelů s rozhodnutím obecných soudů a snahou chápat ústavní soud jako třetí instanci v systému obecného soudnictví. Takovou ústavní stížnost je však nutno považovat za zjevně neopodstatněnou, a proto ji Ústavní soud v senátu podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 17. listopadu 1998
JUDr. Vojen Güttler
I. senátu Ústavního soudu