ECLI:CZ:US:1998:1.US.57.98
sp. zn. I. ÚS 57/98
Usnesení
I. ÚS 57/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 4. 2. 1998 označeným jako ústavní stížnost:
Podáním ze dne 4. 9. 1992 uplatnil stěžovatel nárok na vydání nemovitostí u Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu Pardubice. V textu uvedl: "Uplatňuji jako oprávněná osoba nárok na vydání. nemovitostí stodoly a chléva, uvedených v přiloženém výpisu z pozemkové knihy". Pozemkový úřad tomuto podání rozuměl tak, že stěžovatel požaduje vydání stodoly a chléva, zatímco stěžovatel požaduje i další nemovitosti, které byly uvedeny v
I. ÚS 57/98
přiloženém výpisu z pozemkové knihy. Výměna dopisů mezi právním zástupcem stěžovatele a pozemkovým úřadem v této věci ani do konce roku 1997 nepřinesla řešení. Podle stanoviska ústavního soudu správní orgán při vzniklé nejasnosti, zda mezi slova "vydání" a slova "stodoly a chléva" patří čárka či nikoliv a jak je tedy podání stěžovatele chápat ve skutečnosti, byl povinen si vyžádat vyjasnění či doplnění uplatněného nároku. Pro posouzení celého případu je však i toto pochybení bez podstatného významu.
Správní řízení o restitučními nároku na vydání nemovitosti nebylo vůbec zahájeno. Podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uplatní oprávněná osoba restituční nárok u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do šedesáti dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Tato dohoda podléhá schválení pozemkového úřadu formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení, přičemž řízení je zahájeno dnem doručení dohody. Nedojde-li k uzavření dohody o vydání nemovitosti, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad; řízení je zahájeno uplynutím lhůty šedesáti dnů od podání výzvy k uzavření dohody o vydání nemovitosti nebo oznámením některého účastníka, že k dohodě nedojde. Na tom nic nemění ani skutečnost, že do účinnosti novely zákona č. 229/1991 Sb., provedené zákonem č. 183/1993 Sb. (1. červenec 1993), nebyl okamžik zahájení správního řízení výslovně upraven, nebot praxe se již tehdy adekvátně přiklonila k názoru, který byl posléze obsažen v citované novelizaci platné dodnes. Stěžovateli tedy mohlo a mělo být zřejmé - přinejmenším od 1. 7. 1993 - kdy se zahajuje správní řízení o restitučním nároku.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel uplatnil svůj nárok u pozemkového úřadu, jak je výše uvedeno. Nepředložil však ke schválení dohodu o vydání nemovitostí ani neinformoval pozemkový úřad, že nedošlo k uzavření dohody o vydání nemovitosti, eventuelně že k dohodě nedojde. Správní řízení tedy
I. ÚS 57/98
nemohlo být - vinou stěžovatele - řádně zahájeno. Správní úřad ještě dne 2. 2. 1998 vyzval právního zástupce stěžovatele, aby dohoda o vydání nemovitostí byla předložena, případně sděleny důvody, proč k jejímu podepsání nedošlo.
Po posouzení ústavní stížnosti, vyjádření účastníka řízení a prostudování příslušného správního spisu dospěl soudce zpravodaj k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a shledal ústavní stížnost jako nepřípustnou. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu