ECLI:CZ:US:1998:2.US.138.98
sp. zn. II. ÚS 138/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 138/98
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti I. K., zastoupené JUDr. V. J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 5 Co 2203/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 6 C 951/95, a o návrh na zrušení ustanovení čl. II odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. d), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť jde o návrh k jehož projednání není ústavní soud příslušný a podaný návrh je nepřípustný.
Dne 4. 5. 1998 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatelky, kterou se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, č. j. 5 Co 2203/97-56, a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 6 C 951/95. Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení čl. II odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovatelka se podáním z r. .1995 u místně a věcně příslušného soudu domáhala, aby firmě G., a. s. České Budějovice byla
II.ÚS 138/98
uložena povinnost uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání nemovitostí, a to domu č. p. 617, se staveb. pozemkem p. č. 595, domu č. p. 618 se staveb. pozemkem p. č. 613 a pozemku p. č. 425/3, v k. ú . M. zapsané na LV č. 101 u Kat. úřadu P.
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 30 .4. 1997, sp. zn. 6 C 951/95, návrh zamítl. Proti zamítavému výroku podala navrhovatelka odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odvolací soud svým rozsudkem ze dne 14. 1. 1998, č. j. 5 Co 2203/97-56, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že stěžovatelka splňuje podmínky oprávněné osoby ve smyslu §3 odst.1 zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Restituční nárok opírá stěžovatelka o ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zák. č. 87/1991 Sb. a tvrdí, že znárodnění nárokovaného nemovitého majetku bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Krajský soud dovodil, že odpůrce-G., a. s., není povinen uzavřít se stěžovatelkou navrhovanou dohodu na vydání nemovitostí, nebot' uložení této povinnosti neumožňuje soudu novela zák. č. 87/1991 Sb., provedená zák. č. 116/1994 Sb., a to čl. II. bod 2 cit. zákona. Z tohoto důvodu odvolací soud ani nezkoumal, zda navrhovatelka po věcné stránce naplňuje restituční nárok ve smyslu §6 odst.1 písm. k) zák. č. 87/1991 Sb.
Pokud se týká návrhu stěžovatelky na připuštění možnosti podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, krajský soud nesdílel názor stěžovatelky, že by v dané věci šlo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř, a proto tento návrh zamítl.
V podané ústavní stížnosti navrhovatelka vytýká obecným soudům špatnou aplikaci zák. č. 116/1994 Sb., a tvrdí, že jak čl. I. tak i čl. II. odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb. se na její osobu nevztahuje. Pokud se týká výkladu znění tohoto zákona je třeba
II.úS 138/98
podle názoru stěžovatelky vykládat dopad ustanovení čl. II. odst. 2 zák. č. 116/1994 Sb. v kontextu celého znění zák. č. 87/1991 Sb., a ostatních restitučních předpisů.
Dne 17. 11. 1998 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 23 Cdo 589/98, kterým bylo rozhodnuto o dovolání stěžovatelky proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 5 Co 2203/97 tak, že dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a to včetně rozsudku soudu I. stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení.
V dané věci se tedy nejedná o res judicata ve smyslu ustanovení §72 odst.1 písm. a) ve vztahu k ustanovení §72 odst.2, 4 a §75 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V průběhu řízení o ústavní stížnosti byla věc ve smyslu rozsudku ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 23 Cdo 589/98 Nejvyšším soudem ČR znovu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podaná ústavní stížnost je tak podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná.
V právní věci stěžovatelky tedy pokračuje po rozsudku Nejvyššího soudu ČR dosud pravomocně neskončené řízení před obecnými soudy a za této situace Ústavnímu soudu nepřísluší do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat.
Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení části zák. č. 116/1994 Sb., podaný spolu s ústavní stížností, sleduje výsledek řízení o ústavní stížnosti, bylo nutno tento návrh rovněž odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 23. listopadu 1998