ECLI:CZ:US:1998:2.US.168.98
sp. zn. II. ÚS 168/98
Usnesení
II. ÚS 168/98
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti V.T., zastoupené JUDr. B.S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 19 Co 293/97, a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 2. 1997, sp. zn. 4 C 70/96, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst.2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 10. 4. 1998 a byla doplněna podáním, které Ústavní soud obdržel dne 14. 4. 1998, navrhuje stěžovatelka zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 19 Co 293/97, a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 2. 1997, sp. zn. 4 C 70/96, a to pro porušení ustanovení čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Tento nepřípustný zásah do jejího ústavně zaručeného práva stěžovatelka spatřuje v tom, že soud prvého stupně provedl v rámci důkazního řízení výslech
znalce z oboru zdravotnictví a neodůvodněně odmítl žalované uplatnit její právo, aby byla přítomna provádění důkazu výslechem znalce. Potud celá ústavní stížnost, neboť v podrobnostech, které mají odůvodnit její tvrzení, odkazuje na rozsudek soudu prvého stupně a na její odvolání proti tomuto rozsudku.
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně bylo pod bodem I. určeno, že vlastníkem nemovitostí č. p. 53 se stavební parcelou č. p. 111 a zahradou č. kat. 209, se studnou, chlévem, venkovními úpravami (žumpou, vjezdovými vraty, ploty) a porosty v obci a kat. území R., zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 538 u Katastrálního úřadu v J., je ke dni 27. 10. 1995 zůstavitel J.K.
Stěžovatelka na výše uvedené nemovitosti uzavřela se zesnulým J.K., dne 3. 10. 1995 kupní smlouvu. Proti této kupní smlouvě podala žalobu dcera zesnulého J.L. s návrhem na určení její neplatnosti. Dovozovala, že její otec, umístěný v léčebně T., nebyl v době podpisu této kupní smlouvy vzhledem ke svému psychickému stavu schopen posoudit své jednání.
Okresní soud v rámci řízení ustanovil soudního znalce z oboru zdravotnictví - psychiatrie MUDr. I.N., z jehož znaleckého posudku vyplynulo, že J.K. trpěl již delší dobu před smrtí celkovou arteriosklerózou čili kornatěním tepen, která byla v oblasti mozkového řečiště natolik závažná, že vedla u J.K. ke zhoršení jeho psychického stavu do stádia demence. Zesnulý, v době podpisu kupní smlouvy nebyl proto schopen jednat s úřady ve složitějších záležitostech, nakládat s nemovitostmi, většími finančními částkami, pořídit poslední vůli.
K odvolání stěžovatelky, ve kterém okresnímu soudu vytkla, že svým rozsudkem ze dne 5. 2. 1997 zbavil soud de facto způsobilosti k právním úkonům a že tento soud pochybil, pokud odmítl žalované provedení důkazu novým znaleckým posudkem a neprovedl jí navržený důkaz výslechem zdravotnického personálu,
II.ÚS 168/98
odvolací soud v této části rozsudku, proti které jedině směřuje ústavní stížnost, rozsudek okresního soudu potvrdil.
Odvolací soud ve věci samé odkázal na ustanovení §38 odst.2 o. z., podle kterého je rovněž neplatná právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji k tomuto úkonu činí nezpůsobilou.
K prokázání existence duševní poruchy byl v souladu s ustanovením §127 odst.1 o. s. ř. ustanoven znalec, proti jehož ustanovení nebyly vzneseny žádné námitky. Znalec odpověděl znaleckým posudkem na soudem požadované otázky, které včetně závěru potvrdil i při jednání okresního soudu.
Soud, jak dovozuje dále odvolací soud, nepochybil, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§101 o. s. ř.), neboť žalovaná byla k jednání řádně předvolána a měla dostatek času na přípravu výslechu znalce nebo na předložení dalších důkazů.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 4 C 70/96, který v průvodním dopise - vyjádření ze dne 24. 4. 1998 zopakoval zdůvodnění soudu odvolacího, že stěžovatelka měla dostatečný prostor k tomu, aby se s obsahem znaleckého posudku seznámila, aby se připravila na výslech znalce a aby se osobně zúčastnila jednání, které bylo nařízeno s dostatečným časovým předstihem. Okresní soud navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Krajský soud v dožádaném vyjádření ze dne 11. 5. 1998 Ústavnímu soudu sdělil, že ani postupem krajského soudu nebylo zasaženo do práva stěžovatelky, aby věc byla projednávána v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatelka, která byla zastoupena zástupcem na základě plné moci, byla vždy řádně prostřednictvím svého zástupce vyrozuměna o všech úkonech soudu (§49 odst.1 o. s. ř.).
II.ÚS 168/98
Soud je povinen ve smyslu §101 odst.2 o. s. ř. jednání odročit, požádá-li účastník z důležitého důvodu o odročení jednání. Okresní soud takové důvody neshledal a krajský soud se s jeho závěry ztotožnil. Rovněž krajský soud proto navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.
Z protokolu o jednání - list 75 - zaslaného spisu ze dne 27. 1. 1997 Ústavní soud zjistil, že byl čten znalecký posudek MUDr. I.N. Stěžovatelka jednání nebyla přítomna, ač byla řádně obeslána. Omluvil jí její zmocněnec, který trval na výslechu soudního znalce MUDr. I.N., neboť jeho posudek nepovažoval za objektivní. Toto tvrzení blíže nespecifikoval. Dále uvedl, že o přítomnost soudního znalce nepožádal soud dříve, neboť neměl v úmyslu tento den k jednání vůbec přijít. Rovněž požádal o vypracování nového znaleckého posudku a současně navrhl vyslechnout ošetřujícího lékaře J.K. a ostatní zdravotní personál. Jména navrhovaných svědků že dodá do jednoho týdne. Soud proto jednání odročil na 5. 2. 1997 za účelem předvolání soudního znalce a zástupci stěžovatelky přikázal, aby soudu sdělil do jednoho týdne adresy svědků - zdravotnického personálu, které soud vyslechne při jednání.
Faxovým podáním, které došlo soudu 4. 2. 1997, (písemné podání došlo soudu dne 6. 2. 1997) požádal zmocněnec stěžovatelky o odročení řízení, neboť stěžovatelce se podařilo zajistit si fundovaného zástupce, který bude schopen odborně komunikovat s autorem znaleckého posudku. Vyžaduje pouze přiměřenou lhůtu k seznámení se zdravotnickou dokumentací účastníka napadené kupní smlouvy.
K nařízenému jednání na den 5. 2. 1997 se nedostavil ani zmocněnec stěžovatelky a ani stěžovatelka, ač oba byli řádně pozváni a obesláni. Při tomto jednání byl proveden výslech znalce.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících soudů byl porušen čl. 38 odst.2 Listiny, který stanoví: každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a
aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Ústavní soud z předmětného spisu zjistil, že osoba soudního znalce nebyla stěžovatelkou napadena. Se znaleckým posudkem měla stěžovatelka možnost se seznámit již od listopadu 1996, takže měla dostatečnou možnost si zajistit potřebné důkazy resp. námitky, které chtěla proti němu uplatnit.
K výslechu soudního znalce, kterého si rovněž vyžádala strana stěžovatelky, se rovněž z nich nikdo nedostavil. Soudu nebyly ze strany zmocněnce stěžovatelky dodány adresy svědků - zdrav. personálu, aby mohly být soudem vyslechnuty. Tato soudem stanovená povinnost k vlastnímu návrhu zmocněnce stěžovatelky nebyla tedy z její strany splněna. Naprosto nesrozumitelná je dikce stěžovatelčina návrhu na odročení jednání ze dne 4. 2. 1997. Říká se v něm, že se jí podařilo zajistit fundovaného zástupce, který bude schopen odborně komunikovat s autorem znaleckého posudku v této věci. Tento zástupce požaduje přiměřenou lhůtu k seznámení se zdravotnickou dokumentací zesnulého.
Podle ustanovení §24-in fine o. s. ř. může mít účastník ve věci jen jednoho zvoleného zástupce. Tím byl zmocněnec stěžovatelky. Dalšího zástupce by si mohla zvolit za předpokladu, že dosavadního zástupce odvolá a nového soudu jmenuje. Pojem zástupce účastníka řízení v sobě zahrnuje takovou míru odbornosti, aby mohl právně posoudit jakýkoli předložený důkaz. Ale ani takto zvolenému zástupci není umožněn přístup ke zdravotnické dokumentaci. Soudu byla dokumentace zapůjčena pouze za účelem provedení znaleckého posudku.
Nebyl tedy dán žádný důležitý důvod, pro který by mělo být jednání odročeno. Soud mohl věc projednat i v nepřítomnosti účastníka (§101 odst.2 o. s. ř.).
Jen pro úplnost nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že rozhodnutím soudu prvého stupně bylo vlastně rozhodnuto o zbavení způsobilosti k právním úkonům.
II.ÚS 168/98
Ustanovení §38 odst.2 o. z. prohlašuje za neplatný také úkon fyzické osoby, která jedná v duševní poruše, jež ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou, aniž by u této fyzické osoby došlo k soudnímu rozhodnutí o zbavení a omezení její způsobilosti k právním úkonům. Je to vždy otázka konkrétního případu, kdy existenci duševní poruchy je třeba prokazovat.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 21. října 1998