ECLI:CZ:US:1998:2.US.191.98
sp. zn. II. ÚS 191/98
Usnesení
II. ÚS 191/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. P.B., právně zastoupeného advokátkou JUDr. K.L., o ústavní stížnosti ze dne 21. 4. 1998, došlé Ústavnímu soudu dne 24. 4. 1998, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 1998, čj. 21 Co 572/97-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. l. 1998, čj. 21 Co 572/97-47.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 6. 1997, čj. 8 C 35/96, byla žalované Ing. V.Š. uložena povinnost vyklidit a vyklizený byt č. 23 sestávající z pokoje a kuchyně s přísl. II. kategorie v 5. patře domu čp. v P., odevzdat navrhovateli (u obecných soudů žalobci) do 15 dnů od právní moci rozsudku a dále jí byla uložena povinnost zaplatit mu náklady řízení ve výši 3415,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. K.L.
K odvolání Ing. V.Š. pak Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. l. 1998, čj. 21 Co 572/97-47, rozhodl, že rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba se žádostí, aby žalované byla uložena povinnost k vyklizení a odevzdání bytu č. 23 druhé kategorie o pokoji a kuchyni s příslušenstvím v 5. patře domu čp. v P., a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 5810 Kč na účet advokáta JUDr. P.K. do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Rozhodnutím Městského soudu v Praze, včetně právního výkladu v něm obsaženého, se navrhovatel cítí diskriminován a domnívá se, že bylo porušeno jeho právo na stejnou ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Dle §72 odst. 2 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je
II. ÚS 191/98
podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž nutno zařadit i dovolání.
Ústavní soud se v posuzované věci proto zabýval možností navrhovatele podat proti naříkanému rozsudku městského soudu dovolání.
Dle §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Ústavní soud shledal za prokázané, že v posuzované věci stěžovateli podle §238 o. s. ř. dovolání přísluší. V důsledku toho lze stěžovateli vytknout nevyčerpání všech procesních prostředků, poskytovaných zákonem k ochraně práva; dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 17. června 1998