ECLI:CZ:US:1998:2.US.193.98
sp. zn. II. ÚS 193/98
Usnesení
II. ÚS 193/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) M.Ř., 2) O.R., 3) M.Ž., všechny zastoupeny advokátem JUDr. F.K., proti usnesení Nejvyššího soudu, čj. 2 Cdon 2025/97-50, ze dne 24. 2. 1998, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 18 Co 535/9534, ze dne 11. 8. 1995, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
II. ÚS 193/98
Stěžovatelky se svou včas podanou ústavní stížností domáhaly s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a č1. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání stěžovatelek do rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 5. 1995, čj. 6 C 43/95-23, zamítajícímu jejich žalobu na uložení povinnosti žalobcům sepsat s nimi dohodu o vydání věcí blíže specifikovaných v uvedeném rozsudku.
Jak Ústavní soud konstatoval již v celé řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. V tomto směru Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 6 C 43/95, nezjistil, že by k porušení uvedených principů došlo, neboť stěžovatelky ve svém dovolání stran splnění odvolací lhůty namítaly s odkazem na výpis z knihy pošty jejich právního zástupce převzetí zásilky, jejímž obsahem byl rozsudek soudu prvého stupně, teprve dnem 18. 5. 1995, a nikoliv tedy skutečnosti rozhodné z hlediska §47 odst. 2 o.s.ř., tj. skutečnost, že se adresát v místě doručování nezdržoval a že nebyl dodržen postup předpokládaný uvedeným ustanovením, tj. opakovaný pokus o doručení adresátu řádně předtím avizovaný. Za této situace nelze s ohledem na dnes po novelizaci občanského zákoníku zákonem č. 171/1992 Sb., platnou zásadu objektivní pravdy a zásadu projednací, dle níž tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí odpovědnosti účastníků řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, nic vytknout, a proto nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
II. ÚS 193/98
Jinými slovy, Ústavní soud jakožto orgán ochrany ústavnosti dle čl. 83 Ústavy nesdílí názor stěžovatelek, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny a dle č1. 38 odst. 2 Listiny, neboť bylo na nich, resp. jejich zástupci, aby v řízení před obecnými soudy na relevantní nedostatky z hlediska doručování, resp. §47 odst. 2 o.s.ř., adekvátně, tj. řádně a včas reagovaly.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu Ústavního soudu