ECLI:CZ:US:1998:2.US.288.97
sp. zn. II. ÚS 288/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 288/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Obce Č., zastoupené JUDr. J.T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 1997, č. j. 30 Ca 70/97-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 1997, č. j. 30 Ca 70/97-14, kterým bylo zastaveno řízení o opravném prostředku stěžovatelky s tím, že proti tomuto rozhodnutí nejsou podle ustanovení §250s odst.1 o. s. ř. přípustné opravné prostředky.
Důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že předchozí výzva soudu o zaplacení soudního poplatku ve výši Kč 1 000,- do 10 dnů ode dne doručení uběhla marně, ač byl účastník poučen o následcích nesplnění této výzvy.
Stěžovatelka v tomto rozhodnutí soudu spatřuje porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, specielně jeho ustanovení zakotveného v odst. 1 cit. článku a čl. 95 Ústavy.
II.ÚS 288/97
Stížností napadenému usnesení krajského soudu stěžovatelka vytýká, že výzva o zaplacení soudního poplatku byla doručena pouze její právní zástupkyni a nikoli také jí, jak to ukládá §49 odst.1 věta druhá o. s. ř. Dále se odvolává na ustanovení §9 zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, které vylučuje zastavení řízení v odvolacím řízení, a to i v případě, že není poplatek zaplacen ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem. Pochybení spatřuje v nesplnění ustanovení §9 odst.6 zák. č.'22911991 Sb. v platném znění a již citovaného §9 odst.1 písm.a) zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění, kdy jí bylo soudem odepřeno řízení, ačkoli jako apelační instituce má povinnost rozhodnout o opravném prostředku proti autoritativnímu rozhodnutí státního orgánu.
Ústavní soud je nucen odmítnout namítané porušení zákonnosti a tím i ústavnosti.
Podle ustanovení §49 odst.1 věty druhé o. s. ř. se doručuje písemnost účastníkovi, který má zástupce s plnou mocí pro celé řízení jen v případě, má-li účastník v řízení něco osobně vykonat. Zaplacení soudního poplatku není úkon, který účastník musí vykonat osobně. K tomuto účelu má plnou mocí pověřeného právního zástupce, který poplatkovou povinnost měl splnit již s podáním návrhu krajskému soudu a který také zmocniteli odpovídá za to, že právní služba, kterou zmocněnce pověřil, bude provedena včas a řádně, t. j. bez jakýchkoli závad. Pokud závady v podání návrhu nebo s jeho uplatněním vzniknou, je povinností generálního zástupce, aby tyto vady odstranil.
Poukaz na ustanovení §9 odst.1 písm.a) zákona o soudních poplatcích v pojednávaném případě rovněž nemůže obstát, neboť v tzv. správním soudnictví se jedná o přezkumy zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy a nikoli o odvolání. Pojem odvolání je vyhrazen těm opravným prostředkům, které vyřizuje funkčně vyšší stupeň relativně samostatné soustavy a nikoli pro případy, kdy pravomoc je dělena mezi správní orgány a soudy.
II.ÚS 288/97
Zde nutno připomenout znění §250p - in fine o. s. ř., kdy soud odmítne podaný opravný prostředek, jestliže navrhovatel neodstranil vady, jež brání věcnému vyřízení návrhu. Podle §250s o. s. ř. nejsou proti takovému rozhodnutí soudu přípustné opravné prostředky.
Za takto konstatovaných skutečností nedošlo k žádnému porušení ústavnosti a Ústavní soud byl nucen podle ustanovení §43 odst.1 písm.c) zák. č. 182/1993 Sb. návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 21. dubna 1998