ECLI:CZ:US:1998:2.US.30.98
sp. zn. II. ÚS 30/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 30/98
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti S.Š., zastoupeného JUDr. J.G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. října 1997, čj. 9 Co 532/97-49, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 16. června 1997, čj. 16 C 4/97-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel se podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 22. 1. 1998, domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1997, čj. 9 Co 532/9749, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 6. 1997, čj. 16 C 4/97-26.
Rozsudkem soudu I. stupně bylo zrušeno právo společného nájmu bytu stěžovatele a jeho bývalé manželky, se kterou se rozvedl, a bylo stanoveno, že výhradní nájemkyní bytu se stala rozvedená manželka. Odvolací soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
II.ÚS 30/98
Oběma rozsudkům stěžovatel vytýká nesprávné právní posouzení ustanovení §708 o. z., kdy obecně, bez jakékoli konkretizace poukazuje na Ústavu a zejména na ochranu obydlí, aniž by namítal její porušení. Svou ústavní stížnost opírá o skutkový rozbor, který je podle jeho názoru v rozporu s právními závěry obou soudů při výkladu ustanovení §708 o. z.
Téměř v každém nálezu i usnesení Ústavního soudu je jubilováno, že Ústavní soud není odvolacím orgánem v soustavě obecných soudů a jeho případná ignorance do rozsudků těchto soudů je oprávněna pouze v případě porušení ústavních předpisů.
Podaná stížnost má výlučný charakter odvolání, neboť vytýká oběma soudům jiný právní výklad a z toho plynoucí odlišný právní závěr, než k jakému dospěl stěžovatel. Odlišný právní názor soudu sám o sobě neznamená porušení ústavních předpisů, zvláště, když stěžovatel sám žádné takové ústavní porušení neuvádí. Uváděná ochrana obydlí při poukazu na Ústavu je zavádějící, neboť sama Ústava takové ustanovení neobsahuje.
Oběma soudům nelze upřít základní princip civilního procesu, tj. právo na volné hodnocení důkazů, kdy soud provedené důkazy hodnotí podle svých vlastních závěrů, opírajících se o jeho zkušenost a logiku.
Ústavní soud byl proto nucen podanou ústavní stížnost odmítnout, neboť neshledal žádné porušení ústavnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka předseda senátu ÚS
V Brně dne 7. října 1998