ECLI:CZ:US:1998:2.US.306.97
sp. zn. II. ÚS 306/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 306/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti Č., zastoupeného JUDr. L.H., takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatel Č., zastoupený JUDr. L.H., dne 19.8.1997 zaslal k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.9.1996, sp. zn. 13 Cm 272/95, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11.6.1997, sp. zn. 7 Cmo 638/96, a domáhá se jejich zrušení. Napadeným rozsudkem byl stěžovateli zamítnut jeho návrh, kterým se domáhal, aby vedlejší účastnici, kterou je Š., byla uložena povinnost podat návrh na zápis změn v obchodním rejstříku v uvedeném znění:
Vymazává se:
Hospodářské zařízení ČRS Š.
Zapisuje se:
II.ÚS 306197
Společník: Č.
V případě, že vedlejší účastník ( žalovaný) návrh nepodá ve lhůtě, požaduje, aby krajský soud vydal rozsudek a rozhodl, že stěžovatel je právním nástupcem HZ ČRS Š.
Vrchní soud rozhodl tak, že potvrdil rozsudek soudu (stupně v části, ve které se stěžovatel domáhal uložení povinnosti podat návrh na zápis změny do OR a v části, ve které se stěžovatel domáhal rozhodnutí, že je právním nástupcem HZ ČRS Š. řízení zastavil, z důvodu zpětvzetí tohoto návrhu.
Stěžovatel tvrdí, že výše uvedenými rozsudky byla porušena práva daná Listinou základních práv a svobod ( dále jen "Listina"), čl. 11, právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, čl. 1, věta první i druhá, čl.3, odst.1 a č1.36, 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny.
Stěžovatel je občanské sdružení a měl organizační jednotku HZ ČRS Š., která měla právní subjektivitu a zřízeno právo hospodaření k majetku, jež spravovala - majetek však zůstával ve vlastnictví zřizovatele - stěžovatele. Po nabytí účinnosti obchodního zákoníku vstoupilo HZ ČRS do likvidace a na návrh likvidátora bylo vymazáno z obchodního rejstříku s tím, že kmenové jmění ve výši 12.800.000,- Kč přešlo na zakladatele, to je Č., v souladu se zněním spol.smlouvy.
Stěžovatel požádal jednatele Š., aby podal návrh na výmaz HZ ČRS, jakožto společníka, a současně návrh na zápis stěžovatele, jakožto nového společníka, z titulu právního nástupnictví. Jednatel však odmítl návrh podat z důvodu skutečnosti, že byli přibráni noví dva společníci. Stěžovatel se proto sám
II.ÚS 306/97
domáhal zápisu do obchodního rejstříku, a proto podal sám návrh na výmaz HZ ČRS jako společníka Š., a zápis svůj jako nového společníka.
Krajský soud návrh stěžovatele zamítl s odůvodněním, že stěžovatel není aktivně legitimován k podání takového návrhu a protože je právním nástupcem HZ ČRS musí žalovat Š., o splnění povinnosti podat takovýto návrh. Soud dle názoru stěžovatele nesprávně hodnotil otázku použitého právního předpisu na zkoumaný právní vztah a z toho plynoucí možnost singulární sukcese.
Pokud jde o porušení práva na soudní ochranu spatřuje ji stěžovatel v tom, že odvolacím soudem nebylo přihlédnuto náležitým způsobem ke skutečnostem, které stěžovatel uváděl.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost (po doplnění provedeném na výzvu soudu) splňuje předepsané obsahové i formální náležitosti a že byla podána včas, když napadený rozsudek nabyl právní moci dne 27.6.1997.
K posouzení ústavní stížnosti si ústavní soud podle ustanovení §42 odst. 3 a §76 odst.1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžádal spis, sp. zn.13 Cm 272/95, vedený u Krajského obchodního soudu v Českých Budějovicích, včetně jeho vyjádření.
V průběhu řízení a ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně, stejně tak i soud odvolací, zamítl návrh stěžovatele, aby vedlejší účastník (žalovaný) byl zavázán povinností podat návrh na zápis změny do obchodního rejstříku, jak uvedeno výše, jako nedůvodný.
Jako důvod bylo uvedeno, že stěžovatel nemůže být společníkem žalovaného, neboť na něj nebyl převeden ani nepřešel obchodní podíl hospodářského zařízení a z tohoto důvodu byl návrh pro nedostatek aktivní legitimace na straně stěžovatele ( navrhovatele) zamítnut.
II.ÚS 306/97
Podstatou ústavní stížnost je právní nástupnictví Hospodářského zařízení ČRS, které dle tvrzení stěžovatele vložilo do Š. vklad ve výši 12.800.000,- Kč, jako obchodní podíl pro budoucího společníka, kterým je stěžovatel.
Obchodní podíl představuje práva a povinnosti společníka, odpovídající jeho účasti na společnosti ve smyslu ustanovení §114 odst.1 zákona č. 513/1991 Sb. K jeho převodu může platně dojít pouze v případě uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve smyslu ustanovení §115 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., která musí mít písemnou formu a nabyvatel, který v ní není společníkem, musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě.
K převodu obchodního podílu na jinou osobu než společníka je nutné, aby se na tom předem společníci dohodli ve společenské smlouvě, protože tato možnost přímo ze zákona nevyplývá. Pokud smlouva takový převod dovolí a společníci se nedohodnou jinak, je také ke smlouvě o převodu obchodního podílu zapotřebí souhlasu valné hromady.
Dalším z možných způsobů v souladu s ustanovením §116 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. je přechod obchodního podílu na právního nástupce, kdy v případě zániku právnické osoby, která je společníkem a její obchodní jmění přechází bez likvidace na jinou právnickou osobu ( právního nástupce), přechází na ni v rámci universální sukcese i obchodní podíl.
Pokud zanikne právnická osoba bez právního nástupce nebo společenská smlouva vyloučí možnost přechodu obchodního podílu v rámci universální sukcese, stává se obchodní podíl volným.
II.ÚS 306/97
Ve výše posuzovaném případě však nebyla předložena žádná z těchto výše uvedených smluv, která by byla uzavřena v rozhodném období.
Stěžovatel dle svého tvrzení předložil listinu, která byla označena jako "Smlouva o převodu obchodního podílu" a byla datována dne 20.11.1996, kdy jako převodce je na ní označeno HZ ČRS Š. v likvidaci, které v té době již neexistovalo, neboť na žádost likvidátora bylo ke dni 10.6.1993 vymazáno z obchodního rejstříku. Obchodní podíl nemohl přejít na stěžovatele, neboť dle "Konečné zprávy o průběhu likvidace HZ ČRS Š. v likvidaci", ze dne 7.6.1993, bylo toto na návrh likvidátora vymazáno a tímto aktem došlo k zániku HZ bez právního nástupce.
Hospodářské zařízení bylo zřízeno podle ust. §102 odst. 1 hospodářského zákoníku, nabývalo práv a zavazovalo se svým jménem a hospodařilo svěřeným majetkem, ke kterému mělo zřízeno právo hospodaření. Jeho činnost byla ukončena likvidací bez právního nástupce, tudíž obchodní podíl nepřešel na právního nástupce.
Žádný jiný způsob přechodu obchodního podílu společnosti zanikajícího bez právního nástupce obchodní zákoník neumožňuje.
Stěžovatel neprokázal své právní nástupnictví a převod obchodního podílu v obchodní společnosti, která je vedlejším účastníkem ústavní stížnosti.
Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo k porušení zákonnosti a ústavnosti a v předmětné věci bylo postupováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy.
II.ÚS 306197
Vzhledem k uvedeným skutečnostem senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst.2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka Předseda senátu ÚS
V Brně dne 2. listopadu 1998