ECLI:CZ:US:1998:2.US.336.97
sp. zn. II. ÚS 336/97
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců ve věci ústavní stížnosti Ing. D. Č. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997, sp. zn. 1 Co 79/97, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997, sp.
zn. 1 Co 79/97, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997 sp. zn. 1 Co
79/97 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 1996, sp.
zn. 24 C 34/94. V postupu soudních orgánů spatřuje stěžovatel
porušení svého základního práva na soudní ochranu, čímž, jak
uvádí, bylo porušeno jednak ustanovení Ústavy, kdy soud rozhodl
v rozporu se zákonem a jednak právo na soudní ochranu, zakotvenou
v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v návrhu na ochranu cti uplatnil u Krajského soudu
v Brně žalobou požadavek, aby druhá vedlejší účastnice mu zaslala
omluvný dopis za hanlivé a urážlivé označení, které o něm uvedla
v článku "O politické situaci v Brně", který byl otištěn v Českém
deníku dne 11. 4. 1994 a aby byla zavázána zaplatit mu částku 500
000 Kč a náklady řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 10. 1996, č. j. 24
C 34/94-21 rozhodl tak, že druhou vedlejší účastnici, tehdy
odpůrkyni, zavázal napsat omluvný dopis, návrh na peněžitou
náhradu však zamítl a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel dne 16.1. 1997 v otevřené lhůtě podal ve věci
blanketní odvolání s tím, že jej blíže doplní ve lhůtě 14 dnů.
Přípisem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 1997 byl právní
zástupce vyzván k doplnění podaného odvolání ve lhůtě do 3 dnů
s řádným poučením o následcích, nebude-li odvolání ve lhůtě
doplněno. Tento přípis byl právnímu zástupci stěžovatele doručen
11. 2. 1997. Právní zástupce stěžovatele požádal o prodloužení
lhůty k doplnění odvolání do 25. 2. 1997, avšak ani v této lhůtě
nebylo odvolání doplněno. Spis byl proto poslán Vrchnímu soudu
v Olomouci, který rozhodl usnesením o zastavení řízení dne 30. 5.
1997, č. j. 1 Co 79/97-31.
Protože se stěžovatel dovolává toho, že pro nepřítomnost
navrhovatele mimo území ČR mohl podat a také podal doplněné
odvolání na soud dne 24. 3. 1997, tedy v dostatečné lhůtě před
rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, vyžádal si Ústavní soud
spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 24 C 34/94.
Ze zaslaného spisu Ústavní soud zjistil, že doplněné odvolání
bylo soudu dle prezentačního razítka doručeno dne 24. 3. 1997.
Vrchní soud v Olomouci dne 28. 3. 1997 vrátil Krajskému soudu
v Brně spis bez věcného vyřízení, a to na prošetření rozporu,
neboť v předkládací zprávě bylo uvedeno, že podání na soud bylo
provedeno osobně dne 20. 1. 1997, ačkoli se ve spise nacházela
obálka, kterou mohlo být odvolání doručeno. V odpovědi ze dne 5.
května 1997 spolu s vrácením spisu krajský soud uvedl, že odvolání
bylo doručeno poštou. Spis byl vrácen bez doplněného odvolání,
které měl již krajský soud k dispozici.
Proto také v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.
5. 1997, kterým bylo řízení zastaveno, se uvádí, že stěžovatel
odvolání nedoplnil do dne jeho vynesení.
Z dožádaného vyjádření Krajského soudu v Brně ze dne 1. října
1997 vyplynulo, že všechny výše uvedené časové údaje jsou správné.
Současně ale se v něm potvrzuje, že nedopatřením kanceláře
oddělení 24 C, které samosoudkyni nepředložilo doplnění odvolání
po jeho doručení na soud, nebylo toto doplněné odvolání zasláno
Vrchnímu soudu v Olomouci. Celý spis byl samosoudkyní předložen
již s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, za kterým bylo teprve
zažurnalizováno doplněné odvolání stěžovatele.
Ústavní soud má za to, že chybou soudu I. stupně došlo
v řízení k porušení čl. 90 - věty prvé Ústavy, neboť nebyla
zákonem stanoveným způsobem poskytnuta soudem ochrana právu
stěžovatele, jakož i čl. 36 odst.1 Listiny když odvolacímu soudu
byl předložený neúplný spis a v důsledku toho také vrchním soudem
jako soudem odvolacím rozhodnuto v rozporu se skutečným stavem
věci v tom smyslu, zda a v jakém rozsahu bylo odvoláním napadeno
rozhodnutí soudu I. stupně. I když tedy nelze odvolacímu soudu nic
vytknout, nezbylo než dle §82 odst.1, 2 a 3a zák. č. 182/1993 Sb.
zrušit jeho rozhodnutí za účelem odstranění pochybení soudu I.
stupně, kterým bylo stěžovateli odepřeno právo na přístup k soudu
ve smyslu čl. 36 odst.1 Listiny a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. června 1998