ECLI:CZ:US:1998:2.US.371.98
sp. zn. II. ÚS 371/98
Usnesení
II. ÚS 371/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu MUDr. M.B. a MUDr. R.Z., na zrušení ustanovení §3 zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o ČLK, ČSK a ČLK, mimo ústní jednání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se obrátili na Ústavní soud s návrhem na zrušení ustanovení §3 zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o ČLK, ČSK a ČLK, které podle jejich názoru porušuje základní právo lékaře sdružovat se s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů podle čl. 27 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na podnikání ve svobodně zvoleném povolání podle čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny, neboť stanoví povinné členství v ČLK. Dále je toto ustanovení v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny, neboť ukládá povinnost platit poplatky nestátní organizaci. Dále je podle jejich názoru v rozporu s mezinárodní smlouvou (blíže neuvádějí) podle čl. 10 Ústavy ČR. Proto navrhují, aby Ústavní soud ustanovení §3 zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o ČLK, ČSK a ČLK, zrušil.
V ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Fyzická osoba je podle tohoto ustanovení k takovému návrhu aktivně legitimována pouze v případě, že podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona č. 182/1993 Sb.
Tyto podmínky však v případě obou navrhovatelů nejsou splněny. Návrh je sice označen jako ústavní stížnost, jeho petit (kterým je Ústavní soud vázán) však směřuje pouze ke zrušení výše uvedeného ustanovení zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o ČLK, ČSK a ČLK. Ústavní stížnost však podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může být podána pouze proti individuálnímu aktu aplikace práva, který zasahuje přímo do základních práv a svobod stěžovatele. V daném případě však
II. ÚS 371/98
stížnost směřuje proti obecně závaznému normativnímu aktu. Nejde proto o rozhodnutí nebo opatření v konkrétní věci, které se týká přesně určené jednotlivé fyzické nebo právnické osoby. Proto není splněna ani podmínka vyžadovaná v §74 zákona o Ústavním soudu pro spojení ústavní stížnosti s návrhem na přezkoumání právnosti právního předpisu.
V případě předmětného podání proto navrhovatelé nesplňují podmínky pro podání návrhu na zrušení výše uvedeného ustanovení zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o ČLK, ČSK a ČLK. Podle výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu jde o návrh podaný fyzickými osobami, které nejsou aktivně legitimovány k jeho podání. Jedná se proto ve smyslu judikatury Ústavního soudu o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V tomto případě se jedná o vadu návrhu, kterou není možno odstranit. Proto se Ústavní soud již nezabýval dalšími vadami podání, které spočívaly v tom, že navrhovatelé nebyli stanoveným způsobem právně zastoupeni a jejich podání nesplňovalo náležitosti podle ustanovení §34 zákona o Ústavním soudu.
Podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 1998 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu