ECLI:CZ:US:1998:2.US.387.98
sp. zn. II. ÚS 387/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 387198
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. A. P. ve věci ústavní stížnosti M. K., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst.1 písm.b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný opožděně.
Stěžovatel podáním, které ani nebylo označeno jako ústavní stížnost, a které došlo Ústavnímu soudu dne 4. 9. 1998, uvádí, že byl odsouzen dne 13. 1. 1998 rozsudkem Vrchního soudu v Praze, č. j. 7 To 71/97-555. Tomuto rozsudku vytýká, že nebyly odstraněny žádné vady řízení, jako krácení práva na obhajobu, sejmutí daktyloskopických otisků, dodání rentgenových snímků a provedení revize znaleckých posudků. Poukazuje rovněž na to, že je vydírán právním zástupcem, který mu byl přidělen.
Dopisem Ústavního soudu ze dne 9. září 1998 byl žadatel upozorněn na nutnost odstranění vad jeho podání, které byly přesně specifikovány.
II.ÚS 387/98
V odpovědi ze dne 2. 10. 1998, která došla Ústavnímu soudu dne 6. 10. 1998, požádal stěžovatel o prodloužení termínu k opravě vad stížnosti a současně Ústavnímu soudu sdělil, že byl podán podnět Ministerstvu spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona.
Ze zaslaných dopisů však Ústavní soud zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze, proti kterému směřuje svou stížnost, byl vyhlášen 13. 1. 1998. Protože se jednalo o rozhodnutí odvolacího orgánu, jehož jednání byl stěžovatel přítomen, lze rovněž mít za prokázané, že vzhledem k soudní vazbě mu bylo rovněž doručeno bezprostředně po napsání. Svědčí o tom i samotné sdělení stěžovatele, že nejvyšší státní zástupce podal již dne 2. 2. 1998 návrh na zahájení řízení podle §266 tr. ř.
Podání stěžovatele bylo však Ústavnímu soudu doručeno až dne 4. 9. 1998, t. j. za více jak 8 měsíců.
Podle ustanovení §72 odst.2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Protože stížnost byla podána opožděně, byl nucen ji Ústavní soud odmítnout. Proto se stalo také bezpředmětným odstranění vad podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. října 1998