ECLI:CZ:US:1998:2.US.408.97
sp. zn. II. ÚS 408/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
II.úS 408/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. M.T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 1996, sp. zn. 12 Co 260/96 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze den 4. 7. 1996, sp. zn. 7 C 385/92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. a), b) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatelka neodstranila vady podání ve lhůtě jí k tornu určené a návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud podáním, doručeným dne 29. 10. 1997, označeným jako "žádost o přezkoumání rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně ,,.
Stěžovatelka ve svém podání, které vykazovalo vady ve smyslu ustanovení §34 odst.1, odst.2 a §30 odst.1 ve vztahu k ustanovení §72 odst.1 písm.a), odst.2 a odst.4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zák. č. 77/1998 Sb., uvedla, že v r. 1991 požádala v rámci mimosoudních rehabilitací o vydáni domu č. p. 560 ve Ž.
II.úS 408/97
Vzhledem k tomu, že žádosti nebylo vyhověno, podala prostřednictvím svého právního zástupce žalobu s návrhem na uzavření dohody o vydání nemovitosti. Na vyřízení svého podání čekala až do r. 1996, kdy Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. 7 C 385/92, zastavil řízení z toho důvodu, že navrhovatelka vadně označila odpůrce jako Městský úřad Ž., který podle zák. č. 410/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá právní subjektivitu pro uzavření shora uvedené dohody.
Navrhovatelka se proti shora citovanému usnesení odvolala ke Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne 17. 10. 1996, sp. zn. 12 Co 260/96, odvolací řízení zastavil.
Soudce zpravodaj zaslal navrhovatelce písemné poučení o náležitostech ústavní stížnosti a k odstranění vad podání jí stanovil 15 denní lhůtu od doručení přípisu.
Písemné poučení, včetně výzvy převzala stěžovatelka dne 30.4. 1998. Ve stanovené 15 denní lhůtě písemně požádala o prodloužení takto stanovené lhůty, neboť se jí nepodařilo zajistit právního zástupce.
Původně určená lhůta byla stěžovatelce prodloužena do 30. 5. 1998 včetně s tím, že v případě nedodržení tohoto termínu bude návrh podle ustanovení §43 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Dne 5. 6. 1998, tedy po lhůtě opětovně prodloužené soudcem zpravodajem, požádala stěžovatelka o nové prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Této žádosti již nebylo vyhověno, neboť dotazem u Okresního soudu v Hodoníně bylo zjištěno, že napadené usnesení nabylo právní moci již dne 23. 12. 1996. Podání, které stěžovatelka zaslala Ústavnímu soudu bylo tedy opožděné, vzhledem ke lhůtě stanovené v ustanovení §72 odst.2, odst.4 zák. č. 182/1993 Sb. ve znění zák. č. 77/1998 Sb.
II.ÚS 408/97
Soudci zpravodaji proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout ze shora uvedených důvodů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
Brně dne 15. června 1998