ECLI:CZ:US:1998:2.US.411.97
sp. zn. II. ÚS 411/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 411/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti Ing. J.K., zastoupeného M.Č., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 1997, č. j. 29 Ca 57/97-12, a návrhu na zrušení části ustanovení §248 odst.2 písm. e) o. s. ř., takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud podle ustanovení §43 odst.2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. srpna 1997, č. j. 29 Ca 57/97-12, kterým bylo zastaveno řízení v právní věci stěžovatele (dříve žalobce), proti Magistrátu města B., o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Navrhovatel ve svém podání uvádí, že v roce 1996 podal k Úřadu městské části B., stavebnímu úřadu návrh na zahájení územního řízení na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby čerpací stanice na propan-butan v B.
II.ÚS 411/97
Stavební úřad zahájené řízení rozhodnutím ze dne 6. 5. 1996, č. j. SÚ 77030/96/T, podle ustanovení §29 odst.1 zák. č. 71/1967 Sb. přerušil a uložil navrhovateli, aby doplnil předložené listinné doklady o další podklady a údaje ve správním rozhodnutí blíže specifikované. V odůvodnění správního rozhodnutí místně příslušný stavební úřad zdůraznil, že předložený návrh je neúplný a přiložené doklady neposkytují dostatečný podklad pro posouzení umístění navrhované stavby čerpací stanice v dané lokalitě.
Stěžovatel z celkem čtyř požadovaných dokladů předložil stavebnímu úřadu pouze jeden a tvrdil, že ostatní dva požadavky byly již splněny a další požadavek pak nesplnil proto, že nemá oporu v žádném obecně závazném právním předpise.
Místně příslušný stavební úřad rozhodnutím ze dne 21. 10. 1996, č. j. SÚ 770116/96/T, územní řízení zastavil, z důvodů neodstranění nedostatků návrhu ve stanovené lhůtě.
Na základě odvolání stěžovatele přezkoumal napadené rozhodnutí jako odvolací orgán Magistrát města B., který rozhodnutím ze dne 6. 1. 1997, č. j. OÚSŘ-1593/96-Z,Mak/Oš, správní rozhodnutí potvrdil. Navrhovatel se domnívá, že odvolací orgán se ve svém potvrzujícím rozhodnutí vůbec nevypořádal s námitkami stěžovatele a podal proto dne 6. 3. 1997 ke Krajskému soudu v Brně žalobu, kterou se domáhal zrušení správního rozhodnutí a vrácení celé věci stavebnímu úřadu prvého stupně k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně, aniž ve věci nařídil jednání, usnesením ze dne 20. srpna 1997, č. j. 29 Ca 57/97-12, řízení zastavil s poukazem na znění ustanovení §248 odst.2 písm.e) o. s. ř. , když dovodil, že správní rozhodnutí, proti kterému žaloba směřovala je rozhodnutím procesní povahy, které je ze zákona vyloučeno ze soudního přezkumu.
II.ÚS 411/97
Se závěrem Krajského soudu, ohledně povahy správního rozhodnutí, stěžovatel nesouhlasí a dovozuje, že předmětné správní rozhodnutí má povahu rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud v Brně tak rozhodnutím o zastavení řízení údajně zasáhl do základních práv stěžovatele, konkrétně do možnosti realizovat vlastnické právo.
Navrhovatel zdůrazňuje, že správní rozhodnutí, která se týkají základních lidských práv a svobod, musí být zásadně přezkoumatelná soudem, neboť jiný výklad by znemožnil účastníkům správního řízení domáhat se možnosti soudního přezkumu nezákonných správních rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Brně byl podle názoru navrhovatele porušen čl. 36 odst.2 a čl. 4 odst.4 Listiny základních práv a svobod. Závěrem svého podání stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud nálezem zrušil již shora citované usnesení Krajského soudu v Brně a v případě, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu bylo vydáno v souladu se zákonem, navrhuje vydat nález, kterým se ustanovení §248 odst.2 písm.e) zák. č. 99/1963 Sb. o. s. ř., ve znění pozdějších předpisů, zrušuje slovo "procesní" a
v souvislosti s tímto nálezem zrušil Ústavní soud i napadené usnesení.
Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 1997, č. j. 29 Ca 57/97-12, ústavní soud zjistil, že stěžovatel se obrátil na Krajský soud v Brně s žalobou proti rozhodnutí M. ze dne 6. 1. 1997, č. j. OÚSŘ-1593/96-Z,Mak/Oš, o přezkoumání tohoto rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu městské části B., stavebního úřadu ze dne 21.10. 1996, č. j. SÚ-770-116/96/T, jako nedůvodné ve smyslu ustanovení §59 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb. o správním řízení.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud konstatoval, že : "fyzické či právnické osoby se mohou domáhat soudního přezkoumání správního rozhodnutí v řízení vedeném podle části páté, hlavy druhé o. s. ř. pouze v případech, jde-li o rozhodnutí vydané orgánem k tornu zmocněným, kterým byla tato osoba dotčena na
svých právech, s výjimkou rozhodnutí taxativně uvedených v o. s. ř., která soudnímu přezkumu nepodléhají".
II.ÚS 411/97
Takovými rozhodnutími jsou, jak uvádí dále krajský soud, i správní rozhodnutí procesní povahy, neboť se přímo nedotýkají práv účastníka řízení, vyplývajících z práva hmotného, ale zasahují do práv, která jsou upravena předpisy procesní povahy.
Skutečnost, že v uvedeném případě postupoval dotčený správní orgán zcela v intencích platných procesních předpisů, ostatně dokumentoval obecný soud i na samotném znění ustanovení §35 odst.2 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, které umožňuje stavebnímu úřadu vyzvat navrhovatele pod sankcí zastavení řízení k tomu, aby v přiměřené lhůtě doplnil podání konkrétními podklady či údaji, které by stavebnímu úřadu umožnily dostatečně odborně a objektivně posoudit umístění navrhované stavby v daném území.
Obecný soud ze shora uvedených důvodů řízení ve smyslu §250d odst. 3 o. s. ř. zastavil.
Z připojených listinných dokladů ústavní soud zjistil, že navrhovatel dne 24. 4. 1996 podal k Úřadu města části B., stavebnímu úřadu, žádost o vydání územního rozhodnutí na výstavbu čerpací stanice na propan-butan v B.
Rozhodnutím Stavebního úřadu městské části B. ze dne 6. 5. 1996, č. j. SÚ 770-30/96/T, bylo zahájené územní řízení podle §29 odst.1 zák. č. 71/1967 Sb., přerušeno s tím, že správní orgán konstatoval neúplnost návrhu a nedostatečnost předložených dokladů a vyzval proto stěžovatele, aby ve lhůtě do 30. 6. 1996 doplnil předložený návrh o celkem čtyři, blíže v rozhodnutí specifikované podklady a údaje.
Rozhodnutím ze dne 21. 10. 1996 tentýž správní orgán přerušené řízení zastavil, neboť stěžovatel do doby vydání rozhodnutí neodstranil vady návrhu.
II.ÚS 411/97
V podaném odvolání stěžovatel namítal, že požadavky na doplnění návrhu, stanovené správním orgánem, jdou nad rámce povinnosti stanovené zák. č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Magistrát města B., rozhodnutím ze dne 6. 1. 1997, potvrdil napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně a podané odvolání zamítl.
K jednotlivým námitkám stěžovatele v odůvodnění svého rozhodnutí podal příslušná vysvětlení a konstatoval, že se s požadavky na doplnění návrhu stanovené stavebním úřadem I. stupně zcela ztotožňuje, neboť vyplývají ze schváleného a závazného územního plánu města B. a na něj navazujících vyhlášek. V územním plánu je umístění čerpací stanice pohonných hmot ve funkčně smíšených plochách výroby a služeb přípustné pouze výjimečně. Z tohoto důvodu tedy plyne opodstatněnost požadavku stavebního úřadu na doplnění návrhu. Odvolací orgán v odůvodnění svého rozhodnutí dále zdůraznil, že navrhovatel ze čtyř požadavků splnil pouze jeden, takže stavebnímu úřadu nezbylo, než územní řízení podle §35 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb. zastavit.
Při interpretaci ustanovení §§247-248 o. s. ř., je nutné vždy mít na zřeteli, zda správní rozhodnutí navrhované k soudnímu přezkumu, se dotýká lidských práv a svobod, garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami ve smyslu čl. 10 Ústavy.
Účelem zahájeného územního řízení je především odborně posoudit a rozhodnout místně a věcně příslušným správním orgánem o návrhu stěžovatele a na straně druhé zajistit dostatečnou ochranu práv a právem chráněných zájmů nejen účastníků správního řízení, ale i ostatních občanů správního regionu.
Rozhodování ve správním řízení může dojít svého výrazu mimo jiné též v založení, změně nebo zrušení konkrétního práva či povinnosti, ať již fyzické nebo právnické osoby. Správním rozhodnutím se tak deklaruje existence či neexistence určitého právního stavu či vztahu, nebo může takové správní rozhodnutí samo poskytnout již právu konstituovanému zákonnou ochranu.
Takováto rozhodnutí se skutečně dotýkají lidských práv a svobod, neboť jsou přímo vyvozována z hmotně právních předpisů a podléhají i soudnímu přezkumu.
Rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro neodstranění vad podání však v žádném případě nevykazuje znaky shora uvedených správních rozhodnutí, neboť ve své podstatě neznamená pro navrhovatele "zkrácení" jeho práv, tak jak to má na mysli čl. 36 odst.2 Listiny základních práv a svobod, když konečným způsobem nezasahují do práv stěžovatele, neboť mění pouze navrhovatelovo procesní postavení.
Soud v dané situaci tedy postupoval v souladu se zákonem (o. s. ř.), pokud řízení zastavil, neboť rozhodnutí procesní povahy jsou z přezkumu soudu vyloučena.
Jestliže tedy senátu Ústavního soudu nezbylo, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout odmítavým výrokem, neboť napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavnosti, je nutné tento závěr promítnout i do návrhu vzneseného podle §74 ve vztahu k §64 odst. 2 písm. d) zák. č.. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tato vzájemná souvislost znamená, že shledá-li senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, odpadá tím i základní podmínka možnosti projednání změny části zákona tak, jak to navrhuje stěžovatel.
V souvislosti se shora řečeným pak senát Ústavního soudu odmítl i návrh na zrušení části ustanovení §248 odst.2 písm.e) zák. č. 99/1963 Sb., o. s. ř., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 9. listopadu 1998