ECLI:CZ:US:1998:2.US.429.97
sp. zn. II. ÚS 429/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 429/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) A.Z., 2) J.Z., zastoupených JUDr. Z.K., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1647/96, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 1996, č. j. 16 Co 1065/94-39, Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 9. 1994, č. j. 8 C 136/93-21, a návrhu na zrušení ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., v platném znění, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Stěžovatelé podali návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1647/96 spolu, s návrhem na zrušení části ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění zákonů jej doplňujících, pokud je uvedeno, že : "V případě, že vlastník pozemku své pozemky bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a jsou-li tyto pozemky ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby, jíž byly bezúplatně
I I. ÚS 429/97
převedeny, nebo ve vlastnictví osoby této osobě blízké, rozhodne soud na návrh oprávněné osoby
a) bud' o zrušení smlouvy v té části, kterou byly pozemky bezúplatně převedeny fyzické osobě nebo
b) že vlastník, jenž nabyl pozemky tímto způsobem, případně jeho dědic, uhradí cenu darovaných pozemků".
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR spatřují stěžovatelé porušení ustanovení čl. 1 a čl. 11 odst.1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížností napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR v dovolání proti výroku odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. února 1996, č. j. 16 Co 1065/94-39, obsaženém v odst. prvém části I., jimž byl změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že bylo připuštěno zpětvzetí žaloby o zrušení části kupní a darovací smlouvy, týkající se p. č. 520 v kat. území S., kdy v tomto rozsahu byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a řízení bylo zastaveno, zamítl. Proti zbývajícím výrokům rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl.
Stěžovatelům jako žalovaným v řízení obecných soudů bylo jejich rozsudky odňato vlastnické právo k zemědělským nemovitostem v katastrálním území S., blíže specifikovaným v těchto rozsudcích, t. j. v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 9. 1994, č. j. 8 C 136/93-21 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 1996. č. j. 16 Co 1065/94-39.
Okresním soudem byla zrušena část kupní a darovací smlouvy ze dne 20. 6. 1967, kterou byly stěžovatelům darovány spolu s prodejem budovy zemědělské pozemky a to podle ustanovení §8 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb. V odvolacím řízení žalobce vzal zpět žalobu týkající se p. č. 520 a odvolacím soudem bylo řízení v této části zastaveno. Jinak bylo rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem potvrzeno. Zpětvzetí žaloby prospělo stěžovatelům.
II.ÚS 429/97
Stěžovatelé v řízení před odvolacím soudem navrhli, aby soud v případě potvrzujícího rozsudku připustil proti němu dovolání, neboť považují výklad pojmu "bezúplatný převod" a otázku, zda může soud sám rozhodovat podle své úvahy bud' o zrušení části smlouvy nebo o úhradě převedených pozemků, za zásadní. Odvolací soud přípustnost dovolání zamítl, neboť podaný návrh na výklad termínu "bezúplatně převedl", obsaženého v ustanovení §8 odst.3 zák. č. 229/1991 Sb., ve vztahu na výklad celého tohoto zákonného ustanovení, nepovažoval za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Dovolání stěžovatelů směřuje do výkladové části citovaného usnesení zákona, neboť ve vztahu k výroku o zastavení řízení, neuvedli žádný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241 odst.3 o. s.., který by mohl být předmětem přezkumu dovolacím soudem ( §242 odst.3 věta prvá o. s. ř.), nehledě k tomu, že částečné zpětvzetí o zastavení řízení v této části bylo pro bono stěžovatelů.
Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku připustil pouze možnost, že podané dovolání by mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §239 odst.2 o. s. ř. v otázce výkladu pojmu "bezúplatný převod" zemědělských a lesních pozemků podle ustanovení §8 odst.4 (v době rozhodování odvolacího soudu, označeného jako odst.3 zákona o půdě), k jehož přezkumu žalobce navrhl vyslovení přípustnosti dovolání, a to za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru, že jde o otázku po právní stránce zásadního významu.
Stěžovateli podané dovolání bylo proto podle §243b odst. 4 a §218 odst.1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné dovolacím soudem odmítnuto, neboť soud dovodil, že jím byla tato otázka vícekráte řešena a právní závěr odvolacího soudu je z tohoto hlediska v plném souladu s jeho judikaturou i se stanoviskem občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR, zveřejněným pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
II.ÚS 429/97
Také Ústavní soud ve svých nálezech a usneseních tuto otázku řešil obdobně, naposledy v usnesení ze dne 10. června 1998, sp. zn. II.ÚS 255/97.
Podle názoru Ústavního soudu není možné vyvolávat zákonem nepřípustná jednání u dovolacího soudu a včlenit pod ně návrh na zrušení rozsudků soudů nižších stupňů. To vše potud, pokud by se z odmítnutí dovolacího soudu nedalo dovodit porušení zásady denegata justitia a tím i porušení práva na spravedlivý proces. Posuzovaný rozsudek soudu není tedy rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb.). Ústavní stížnost bylo možno podat pouze proti rozsudku odvolacího soudu, který však nabyl právní moci dne 15. května 1996. Protože tato ústavní stížnost byla ústavnímu soudu podána dne 17. 11. 1997, není splněna podmínka ustanovení §72 odst.2 zákona o Ústavním soudu. Proto byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem. Nebylo proto možno jednat ani o návrhu na zrušení části zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 4. srpna 1998