ECLI:CZ:US:1998:2.US.48.98
sp. zn. II. ÚS 48/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
II. . Ú S 48/98
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti L.W., zastoupené JUDr. V.Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 44 To 36/98, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 1997, sp. zn. Nt 865/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 1997, sp. zn. Nt 865/97 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 44 To 36/98 a vytýká jim rozpor s čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť se cítí být poškozena na svých základních právech a svobodách.
II.ÚS 48/98
Stěžovatelka je stíhána pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 27. 10. 1997 se
v K., vydávala za B.Š., a v součinnosti se svou dcerou obviněnou G.W., která byla zaměstnána v K., vyzvedla hotovost ve výši 9. 700. 000,- Kč na základě padělaných dokumentů a výběrného lístku z účtu V.Š. Obviněná se sice dostavila na oddělení Policie, leč důvodem k obavě z útěku obviněné bylo to, že nebylo zjištěno jakým způsobem bylo naloženo s touto částkou, a kde je tato částka ukryta. Spoluobviněná, G.W. byla pracovnicí K., a její matka, tj. L.W. ji na pracovišti často navštěvovala a stýkala se s dalšími pracovnicemi K., které právě v L.W. poznaly ženu, která provedla výběr částky 9. 700. 000,- Kč z účtu V.Š.
Podle cit. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 byla stěžovatelka vzata do vazby podle ustanovení §68 tr. ř. do vazby, a to z důvodů §67 písm. a), b) tr. ř. Důvod podle ustanovení §67 písm. a) tr. ř. zdůvodnil obvodní soud hrozbou nebezpečí, že při ponechání na svobodě by se mohla vyhýbat trestnímu řízení resp. trestu, který jí hrozí.
Protože je stěžovatelka stíhána se svojí dcerou G.W., která v inkriminované době pracovala v K., jako pokladní, zdůvodnil soud prvého stupně použití ustanovení §67 písm. b) tr. ř. konkrétní obavou, že při ponechání stěžovatelky na svobodě by mohla na svoji dceru působit a mařit tak objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení.
Stížnost podanou stěžovatelkou do tohoto usnesení Městský soud v Praze výše citovaným usnesením podle ustanovení §148 odst.1 písm. c) tr. ř. zamítl. Připustil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. Nt 865/97 ze dne 19. 12. 1997, resp. odůvodnění tohoto usnesení, nemá zcela náležitosti uvedené v §134 odst. 2 tr. ř., ale že toto pochybení nemělo podle názoru stížnostního soudu vliv na správnost výroku.
II.ÚS 48/98
Dovodil, že důvodem k obavě z útěku obviněné (§67a) nebyla hrozba vysokého trestu, nýbrž skutečnost, že nebylo zjištěno jakým způsobem bylo naloženo s částkou
9. 700. 000,- Kč, kde se nachází, a že by mohla stěžovatelce a její dceři zajistit život v zahraničí. Pro použití ustanovení §67 písm. b) tr. ř. svědčila obava z ovlivnění svědkyň, pracovnic K., s nimiž se stěžovatelka stýkala a které stěžovatelku označily za ženu, která provedla výběr částky 9. 700. 000,- Kč.
Ústavní soud zjistil, že obvinění stěžovatelce bylo sděleno dne 18. 12. 1997, návrh státního zástupce na vzetí obviněné do vazby byl podán v zákonné lhůtě a v zákonné lhůtě bylo o návrhu rozhodnuto soudcem. Z tohoto termínového procesního hlediska nedošlo k porušení tr. řádu.
Námitka proti vazebnímu důvodu podle §67 písm.a) tr. ř., jak je uvedena v ústavní stížnosti, nemůže rovněž obstát, neboť stěžovatelka plně pomíjí zdůvodnění pro použití tohoto ustanovení, jak je uvedeno v usnesení Městského soudu v Praze, se kterým se Ústavní soud ztotožňuje a ve kterém nespatřuje porušení citovaného zákonného ustanovení. Sama hrozba vysokého trestu byla ještě odůvodněna předpokladem zjištění další konkrétní skutečnosti ( nenalezením vysoké částky peněz a jejího možného použití v cizině), která odůvodnila obavu z útěku.
V námitce ve vztahu k vazebnímu důvodu podle §67 písm. b) tr. ř. stěžovatelka uvádí, že v případě koluzní vazby musí být dány konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly obavě, že obviněný má koluzní záměry a že ani Městskému soudu v Praze se nepodařilo tyto skutečnosti konkretizovat.
Ústavní soud i tuto námitku stěžovatelky nepovažuje za oprávněnou, neboť vzhledem k projednávání věci byly oprávněné obavy, že obviněná stěžovatelka mohla působit na svědky, kteří byli ve věci vyslechnuti a závažnost trestního stíhání byla tak dána konkrétními skutečnostmi, které by mohly být v tomto stádiu stěžovatelkou ovlivněny.
II.ÚS 48/98
Ústavní soud si je vědom, že ustanovení §67 tr. ř. je provedením čl. 8 odst.2 a 5 Listiny, které umožňuje vzetí do vazby jen z důvodu a na dobu stanovenou zákonem na základě rozhodnutí soudu.
Vzetí do vazby je přípustné, jen pokud byly zjištěny konkrétní skutečnosti odůvodňující obavy z následků uvedených v §67 písm. a), b).
K žádnému takovému porušení zákonnosti nedošlo, a proto rovněž nemohlo dojít k porušení ústavnosti, tj. stěžovatelkou uváděného porušení jejich základních práv a svobod. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu
V Brně dne 17. listopadu 1998