ECLI:CZ:US:1998:2.US.68.98
sp. zn. II. ÚS 68/98
Usnesení
II. ÚS 68/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. dubna 1998 v právní věci navrhovatele Mč.P., právně zastoupeného JUDr. PhDr. S.B., o ústavní stížnosti ze dne 9. 2. 1998, došlé Ústavnímu soudu dne 12. 2. 1998, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1997, čj. 35 Co 143/97-73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1997, čj. 35 Co 143/97-73, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 21. 1. 1997, čj. 9 C 24/94, v napadených vyhovujících výrocích o věci samé tak, že se zamítá žaloba s návrhem, aby byla určena neplatnost dohody o vydání domu s pozemkem č.p. 2900 v P., k.ú. L., uzavřená mezi O.ú., a A.H., dne 18. 9. 1991, a neplatnost kupní smlouvy uzavřené dne 22. 1. 1992 mezi A.H. a C., spol. s r. o. ohledně stejných nemovitostí. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1997, čj. 35 Co 143/97-73, podal stěžovatel v zákonné lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, které však - s ohledem na datum podání 14. 1. 1998 - nebylo dosud projednáno. Přípustnost dovolání je přitom dána ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dle stanoviska Ústavního soudu může navrhovatel podat současně dovolání i ústavní stížnost potud, pokud si nemůže být jist, zda dovolání je přípustné.
Je-li však možnost dovolání nepochybně dána, nelze obdobný postup akceptovat.
Navrhovateli v dané věci nic nebrání, aby v souladu s ust. §72 odst. 2 spolu s ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podal ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí o dovolání.
II. ÚS 68/98
Rozhodnutí o dovolání je v projednávané věci nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy), k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodování o ústavní stížnosti směřující jen proti rozhodnutí odvolacího soudu by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí dovolacího soudu zůstalo nedotčeno, což by, zejména vzhledem k případným rozdílnostem, bylo nepochybně v rozporu i s principem právní jistoty.
Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou dle názoru Ústavního soudu, natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 10. 4. 1998