ECLI:CZ:US:1998:2.US.75.97
sp. zn. II. ÚS 75/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 75/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. B.M., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. 15 Co 759/95 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 1995, sp. zn. 14 C 28195, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst.1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem v §72 odst. 2.
V podání, které došlo Ústavnímu soudu dne 4. 3. 1997, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. 15 Co 759/95 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 1995, sp. zn. 14 C 28/95, kterým vytýká, že jimi byla porušena jeho základní ústavní a lidská práva, která blíže rozvádí v odůvodnění svého návrhu.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 1995 byl doručen právnímu zástupci stěžovatele dne 19. 2. 1996. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, který
II.ÚS 75/97
potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň- město ze dne 22. září 1995, č. j. 14 C 28/95-34, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo uloženo uzavřít žalovaným ve prospěch stěžovatele dohodu o vydání nemovitostí, a to pozemků č. 11416/1, č. 11416/2 s domem č. p. 681 a pozemku č. 11416/8 s garáží, zapsaných na LV č. 2815 u Katastrálního úřadu P., pro obec B., kat. území P., podal stěžovatel k Nejvyššímu soudu ČR dovolání. Dovolání bylo usnesením ze dne 26. září 1996, č. j. 598/96-65 odmítnuto s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ústavní stížnost nebyla podána proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu ČR, nýbrž dodatečně proti rozsudku soudu odvolacího.
Ústavní soud, aniž by se blíže zabýval meritem věci, z podané stížnosti do citovaného rozsudku krajského soudu zjistil, že toto podání došlo Ústavnímu soudu dne 4. 3. 1997, ačkoli právní moc tohoto rozsudku nastala již dnem 19. 2. 1996. Podle ustanovení §72 odst.2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Protože takto zákonem stanovená lhůta nebyla dodržena a nebylo na ni možno vztáhnout ustanovení §75 odst.2 písm. a) cit. zákona, neboť ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti došlo po uplynutí jednoho roku při vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytl, nemohl Ústavní soud jinak, než aby podanou ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 7. října 1998