Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.06.1998, sp. zn. II. ÚS 81/98 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 72/11 SbNU 177 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.81.98

sp. zn. II. ÚS 81/98 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti navrhovatele MUDr. V. B., zastoupeného JUDr. J. A., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Hradci Králové a vedlejších účastníků 1) Okresního úřadu v Ústí n. Orlicí - referátu životního prostředí, 2) Městského úřadu ve Vysokém Mýtě, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 16/97 ze dne 12. prosince 1997, takto: Rozhodnutí správních orgánů Městského úřadu Vysoké Mýto, č.j. SÚ/998/96/201-1-Jet ze dne 23.8.1996, Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, č.j. ŽP 555/96/201-1/Ha, ze dne 3.12.1996 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. 30 Ca 16/97,-26 ze dne 12.prosince 1997, se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatel podal dne 3.2.1998 Ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 20.2.1998. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca- 16/97 -26 ze dne 12. prosince 1997, kterým bylo p potvrzeno napadené rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto ve věci odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ve výši Kč 746.937 Kč,-. Podle názoru stěžovatele, který tvrdí, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.1997, sp.zn. 30 Ca 16/97, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a ve spojení s předchozími správními rozhodnutími mu bylo protiprávně uloženo platit odvody za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě, tedy v rozporu s čl.2 odst.4 Ústavy a čl.2 odst.3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") byl nucen činit něco, co zákon neukládá. Zároveň správní orgány ve správním řízení použily nesprávný procesní předpis, který jim nedává práva vydávat taková rozhodnutí, která učinily, čímž byl porušen ústavní princip, uvedený v čl. 23, odst.3 Ústavy a čl.2 odst.2 Listiny, podle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby stanovenými zákonem. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, sp.zn. 30 Ca 16/97-26, vedený u Krajského soudu v Hradci Králové. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal opravný prostředek proti rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto, č.j. č.j. SÚ/998/96-201-1-Jet ze dne 23.8.1996. Tímto rozhodnutím s působností podle §14, písm.f), zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu a podle §11, odst.2 téhož zákona v návaznosti na pravomocné stavební povolení, č.j. s.ú.262/96/332/3/Po ze dne 2.7.1996, vydaném MěÚ Vysoké Mýto - stavebním úřadem podle zákona č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 262/1992 Sb., bylo rozhodnuto o odvodech za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ve prospěch stavby areálu pro chov a výcvik koní. Plátcem odvodu byl žadatel o souhlas k odnětí půdy ze ZPF zemědělského půdního fondu - stěžovatel MUDr. V. B. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel odvolání v němž namítal, že stavby, v jejichž prospěch k vynětí dochází, jsou stavbami zemědělské prvovýroby, takže podle ustanovení §11, odst. 3, písm. a), zákona č. 334/1992 Sb. , o ochraně zemědělského půdního fondu se odvody nepředepisují. Okresní úřad v Ústí nad Orlicí - referát životního prostředí jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 3.12.1996, č.j. ŽP 555/96-201-1-Ha, prvostupňové správní rozhodnutí změnil tak, že fakticky opravil zřejmou nesprávnost ve výměře pozemků, za něž se odvody předepisují a odvolání stěžovatele zamítl. V odůvodnění uvedl, že stavby kondičního trenažéru, jezdecké haly a jezdeckého oválu jsou stavbami zemědělské výroby nikoliv zemědělské prvovýroby, takže odvody za odnětí půdy zemědělské výrobě v jejich prospěch musí být uhrazeny. Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího orgánu podal stěžovatel správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové v níž namítal, že správní orgány posoudily věc nesprávně po právní stránce tím, že stavby nebyly považovány za stavby zemědělské prvovýroby, ačkoliv jimi jsou. Krajský soud rozsudkem, sp.znč. j. 30 Ca 16/97-26, správní žalobu zamítl s tím, že je správní žaloba nedůvodná, protože podle čl. §11, odst.2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, rozhoduje o výši odvodů za odnětí půdy orgán ochrany zemědělského půdního fondu, v návaznosti na pravomocné rozhodnutí podle zvláštních předpisů, čímž se myslí pravomocné stavební povolení rozhodnutí podle stavebního zákona zvláštních předpisů, čímž je myšleno pravomocné rozhodnutí podle stavebního zákona, jehož nedílnou součástí je i souhlas k odnětí půdy zemědělské výrobě, v němž je výše odvodů uvedena. Krajský soud tak dovodil, že stěžovatel měl svůj nesouhlas s výší odvodů uplatnit již ve stavebním řízení a pokud tak neučinil, stíhá ho nepříznivý důsledek, a to bez ohledu na to, zda zmiňované stavby jsou stavbami zemědělské prvovýroby či nikoliv. K této otázce zmiňuje předložené stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 1. 9.1997, v němž tento orgán, do jehož resortu ochrana půdního fondu patří, uvádí, že se za stavby zemědělské prvovýroby nepovažují stavby vázané na chov zvířat, ale sloužící jiným účelům. Osvobozeny od odvodů jsou podle něho pouze stavby pro chov užitkových zvířat, to je těch, jejichž produkty jsou určeny pro lidskou spotřebu nebo průmyslové zpracování. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal stěžovatel ústavní stížnost. Ve stížnosti uvedl, že orgány zúčastněnými na řízení byla porušena nejen hmotně právní stránka věci, ale i procesní stránka věci, neboť celý postup správních orgánů ve věci rozhodnutí o uložení odvodů je nezákonný. Rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit odvody za trvalé odnětí půdy zemědělské výrobě byla vydána ve správním řízení podle správního řádu - zákona č. 71/1967 Sb. a podle názoru stěžovatele však mělo toto řízení probíhat podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Tím, že správní orgány postupovaly podle nesprávného procesního předpisu, uplatňovaly státní moc způsobem odporujícím zákonu a tím porušily čl. 2, odst. 4 Ústavy a čl.2 odst.3 Listiny. K žádosti Ústavního soudu podal Krajský soud v Hradci Králové své vyjádření k návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Ve vyjádření krajský soud zopakoval právní názor uvedený v odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že obsah ústavní stížnosti proti rozsudku je širší než byla žaloba, o níž bylo tímto rozsudkem rozhodnuto. V této souvislosti nelze přehlédnout, že soud přezkoumává rozhodnutí jen v těch směrech, které jsou vytýčeny žalobními důvody. Na základě prozkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V předmětné věci Městský úřad ve Vysokém Mýtě - stavební úřad vydal rozhodnutí o odvodech za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ve prospěch stavby areálu pro chov a výcvik koní s celkovým odvodem 746.9937 ,- Kč se zdůvodněním, že odvody za odnětí půdy ze ZPF zemědělského půdního fondu byly předepsány z důvodu, že výše uvedené stavby nelze považovat za stavby zemědělské prvovýroby, neboť neslouží k přímému chovu koní, ale ke sportovním a závodním účelům. Odvolací orgán, kterým byl Okresní úřad v Ústí nad Orlicí, ve svém rozhodnutí vymezuje zemědělskou prvovýrobu jako hospodaření na zemědělských pozemcích, jehož výsledkem jsou rostlinné nebo živočišné produkty před jejich dalším zpracováním. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu v ustanovení §11, odstavci 3 uděluje výjimku z platby odvodů za zábor zemědělské půdy pro stavby zemědělské prvovýroby. Proto MěÚ Vysoké Mýto považoval za stavby zemědělské prvovýroby maštalkonírnu, přístupovou komunikaci, včetně zpevněné plochy. Další stavby byly charakterizovány jako stavby zemědělské výroby, nikoli však zemědělské prvovýroby,, z čehož vyplývají odvody. Odvolací orgán se proto ztotožňuje s názorem MěÚ Vysoké Mýto. Podle názoru Ústavního soudu je třeba k objektivnímu posouzení věci přesně stanovit pojem zemědělská prvovýroba, což není v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu definováno, a proto správní orgány rozhodující na základě tohoto právního předpisu nemají oč opřít svá rozhodnutí, neboť tento důležitý pojem není legislativně ošetřen zákonem definován. Jak již bylo konstatováno příslušná legislativa zákony tento problém neřeší, a proto rozhodnutí ve věci ochrany zemědělského půdního fondu nemohou mít oporu v platných právních předpisech jiného charakteru. Správní orgány rozhodující dle tohoto zákona nemohou své závěry opřít o definici zemědělské prvovýroby, která je upravena v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání v pozdějším znění, ustanovení §67, odst. 2, který není právně závazný pro rozhodování v souladu se zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Stejně tak i postup dle " Sdělení sekce legislativy a státní správy a sekce ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí ze dne 1. září 1997 k aplikaci některých pojmů pro účely stanovení odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, jak bylo uvedeno výše podle §11, odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu" není správný. Soud zkoumal zákonný rámec správního rozhodnutí a nedospěl k rozhodnutí, že by tato problematika byla řešena. Tím nebyla poskytnuta zákonná ochrana práv stěžovatele dle čl. 95 Ústavy a čl. 36 Listiny. Dle názoru Ústavního soudu bylo rozhodnutí o uložení povinnosti, a to úhrady odvodů za trvalé odnětí půdy zemědělské výrobě, správně vydáno dle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a to v souladu s ustanovením §21 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, který taxativně negativně vymezuje ustanovení tohoto zákona, na které se v tomto řízení nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Řízení vedené podle ustanovení §11, odstavce 2 zákona č. 334/1992 Sb. v taxativním výčtu jednotlivých ustanovení dle §21 citovaného zákona uvedeno není, proto rozhodování o výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu probíhalo správně v režimu zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Vzhledem k této skutečnosti správní orgány neporušily čl. 2, odst.4 Ústavy a čl. 2, odst.3 Listiny. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud v případě hmotně právní stránky věci porušil obecně čl. 95 Ústavy a čl. 36 Listiny. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl jak shora uvedeno, stěžovateli se vyhovuje v plném rozsahu a citovaná rozhodnutí se zrušují podle ustanovení §82 odst.1 a odst. 3 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 17. června 1998