ECLI:CZ:US:1998:2.US.86.98
sp. zn. II. ÚS 86/98
Usnesení
II. ÚS 86/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti 1. J. K., a 2. K. B., oba zastoupeni advokátem JUDr. T. V., proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. 12 Cm 756/96, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. 7 Cmo 124/97, mimo ústní jednání takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé napadli ústavní stížností rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. 12 Cm 756/96, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. 7 Cmo 124/97, kterými bylo podle jejich názoru porušeno jejich základní právo ve smyslu ustanovení čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zásah podle stěžovatelů spočíval v tom, že jim nebylo umožněno zúčastnit se v rovném postavení soudního řízení a vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům.
Ústavní soud nejdříve přezkoumal splnění podmínek pro projednání ústavní stížnosti. Na základě stěžovatelem předložených stejnopisů soudních rozhodnutí ve věci a na základě informace o právní moci vyžádané od Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě k tomu zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, určené.
Stěžovatelé napadají pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který nabyl právní moci dne 19. 12. 1996. Tímto rozsudkem bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že usnesení členské schůze družstva V., konané dne 24. 7. 1996 v Jindřichově Hradci, je neplatné. Z toho důvodu nemohou podle krajského soudu ani oba stěžovatelé, kteří tvrdí, že byli na této schůzi zvoleni předsedou a místopředsedou uvedeného družstva, za toto družstvo jednat a ani platně podávat odvolání. To potvrdil i Vrchní soud v Praze, který ústavní stížností napadeným usnesením odmítl odvolání obou stěžovatelů proti pravomocnému
II. ÚS 86/98
rozsudku podle §218 odst. 1 písm. b) o.s.ř., nebot' podle jeho zjištění bylo podáno někým zjevně neoprávněným. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 7. 1997. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Od nabytí právní moci obou napadených rozhodnutí však uplynula podstatně delší doba, než stanoví zákon o Ústavním soudu.
Z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu že dne 4. 2. 1998, č j. 1 Odon 106/97-108, sice vyplývá, že stěžovatelé ještě podali včas dovolání ve věci svého zvolení za funkcionáře družstva V., to však bylo odmítnuto z důvodu (§243b odst. 4 ve spojení s §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), že nejsou ve věci, ve které podávají dovolání, ani žalobci, ani žalovanými. Pro Ústavní soud však v této souvislosti bylo rozhodující, že stěžovatelé ve svém podání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 1998, č.j. 1 Odon 106/97-108, nenapadají. Vzhledem ke své ustálené judikatuře proto Ústavní soud konstatuje, že sice není vázán důvody podání ústavní stížnosti, je však vázán jejím petitem. Dále poukazuje na to, že i kdyby mohl (což v daném případě nelze) meritorně rozhodnout o ústavnosti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. 12 Cm 756/96, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. 7 Cmo 124/97, zůstalo by zde rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Proto ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako podanou po lhůtě tímto zákonem stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 1998 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu