ECLI:CZ:US:1998:2.US.97.98
sp. zn. II. ÚS 97/98
Usnesení
II. ÚS 97/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A.O., zast. advokátem JUDr. J.Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 1998 čj. 2 Cdon 1708/9786 o odmítnutí dovolání za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a SN, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podáním ze 4.3.1998 doplněným na výzvu Ústavního soudu dne 9.4.1998 navrhl zrušení usnesení Nejvyššího soudu z 12.1.1998 čj. 2 Cdon 1708/97-86, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 4.10.1996 čj. 16 Co 396/96-64, jímž podle jeho názoru bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na právní pomoc v řízení před soudy, když především z jeho podání učiněných po poučení už soudem I. stupně muselo být odvolacímu, resp. dovolacímu soudu zřejmé, že není schopen řádně vykonávat svá práva a povinnosti účastníka řízení a měl mu být tudíž ustanoven opatrovník, resp. zástupce z řad advokátů ex offo k zajištění ochrany jeho zájmů. V čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je zakotveno právo každého na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Nedodržení této zásady mělo za následek, že žalobci se nedostalo účinné soudní ochrany. Podle jeho mínění Nejvyšší soud jednal v rozporu se zákonem, když svým usnesením odmítl jeho dovolání, ačkoliv podle stěžovatelova přesvědčení bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) a f) občanského soudního řádu.
Ze spisu 44 C 112/92 Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Brně z 30.7.1996 čj. 44 C 112/96-60 bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele (navrhovatele) podaném proti SN na určení výše nájemného podle §43 odst.2 občanského soudního řádu z toho důvodu, že ve stanovené lhůtě návrh nedoplnil zákonnými náležitostmi požadovanými ustanovením §79 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, ačkoliv byl o následcích nesplnění výzvy k odstranění vad podání poučen. Stěžovatel se proti tomuto usnesení odvolal a Krajský soud v Brně usnesením ze 4.10.1996 čj. 16 Co 396/96-64 usnesení soudu 1. stupně potvrdil.
II.ÚS 97/98
Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel zastoupený ustanoveným advokátem dovolání, které Nejvyšší soud usnesením z 12.1.1998 čj. 2 Cdon 1708/97-86, jež nabylo právní moci dne 17.2.1998, odmítl.
V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší soud uvedl, že v dané věci šlo o posouzení, jeli splněn předpoklad §237 odst. 1 písm. c) a f), jak tvrdil dovolatel. Dovolací soud došel k závěru, jehož správnost si Ústavní soud ověřil z obsahu spisu, že z písemných podání, která v projednávané věci dovolatel učinil a ani z jeho opakovaných výslechů u soudu I. stupně i u soudu odvolacího nevyplývá, že by nebyl způsobilý vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti (§8 odst. 1 občanského zákoníku) a že by nebyl procesně způsobilý ( §20 občanského soudního řádu). Bylo jistě na místě, aby byl poučen o náležitostech svých písemných projevů, což také soud I. stupně několikrát učinil. Nelze ani přisvědčit námitce, že dovolateli byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Po posouzení věci Ústavní soud učinil závěr, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu nebylo porušeno žádné stěžovatelovo ústavně zaručené právo nebo svoboda [ srov. §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Zejména nelze potvrdit, že by v posuzovaném případě došlo ze strany soudu k tvrzenému porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zaručujícího právo každého na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správu. Smysl tohoto ustanovení spočívá v tom, že každý účastník řízení má právo zajistit si k ochraně svých zájmů právní pomoc formou právního zastoupení. Tomuto právu odpovídá povinnost uvedených orgánů nebránit účastníkovi, aby v řízení, a to od samého počátku, právní pomoci využíval. Obecné soudy jako orgány veřejné moci v občanskoprávním řízení této své ústavní povinnosti plně dostály.
Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu shledal stěžovatelův návrh zjevně neopodstatněným, a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků všemi třemi hlasy odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) a §19 odst. 2 věty druhé zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
zákona č. 77/1998 Sb.
Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 1998
JUDr. Antonín Procházka
zastupující předseda II. senátu
Ústavního soudu