ECLI:CZ:US:1998:3.US.130.98
sp. zn. III. ÚS 130/98
Usnesení
III. ÚS 130/98-13
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. listopadu 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Z.D., zastoupeného advokátem JUDr. R.K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 1998, č. j. 1 Odon 52!97-51, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným dne 23. března 1998, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. února 1998, jímž zamítl jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 1997, č. j. 5 Cmo 11196-38. Uvedl, že podle jeho přesvědčení mu bylo Nejvyšším soudem odepřeno právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když hodnotil jeho dovolací námitku jako námitku jiné vady řízení a nikoli jako námitku nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Poukázal také na závěr odvolacího soudu - Vrchního soudu v Praze, týkající se hodnocení jeho námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, vydanému Krajským obchodním soudem v Praze dne 12. července 1995. Navrhl, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 1998, č. j. 1 Odon 52/97-51, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 1997, č. j. 5 Cmo 11/96-38, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 1996, sp. zn. 50 Cm 247/95, s tím, že se věc vrací Krajskému obchodnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu ve svém vyjádření poukázala na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, na předmět posuzování odvolacího soudu, právní otázky formulované v dovolání a na znění §239 odst. 2 občanského soudního řádu.
Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 247/95 a usnesení Nejvyššího soudu č.j. 1 Odon 52/97-51 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 14. listopadu 1995 byl Krajským obchodním soudem v Praze ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. července 1995, č. j. Sm 353/95-10, Vrchní soud v Praze pak dne 11. února 1997
III. ÚS 130/98-14
rozsudek soudu I. stupně potvrdil, žádosti na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl. Dovolání stěžovatele bylo výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu dne 12. února 1998 odmítnuto v souladu se zněním §239 odst. 2, §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
V postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo shledáno porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, kterého se v návrhu dovolává, a proto byla jeho stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]
Stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, byla podána po lhůtě vyplývající z §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud se stěžovatel rozhodl podat proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání k Nejvyššímu soudu a nebylo přitom zřejmé, zda je přípustné, měl vedle toho podat v zákonné lhůtě 60 dnů ústavní stížnost. Když bylo dovolání odmítnuto, pak v souladu s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, posledním prostředkem, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytl, byl rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 11/96-38, ze dne 11. února 1997. Vzhledem k tomu, že navrhovatel stížnost proti němu podal až dne 23. března 1998, byla podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v tomto rozsahu odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 1998
JUDr.Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu