ECLI:CZ:US:1998:3.US.262.98
sp. zn. III. ÚS 262/98
Usnesení
III. ÚS 262/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl v neveřejném jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti G., zastoupené advokátem JUDr. M.J., proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 14 C 154/97, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 5. 6. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 8. 6. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Labem, resp. nečinnosti tohoto soudu ve věci návrhu na vydání platebního rozkazu, podaného navrhovatelkou a vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 14 C 154/97. Podle názoru navrhovatelky bylo nečinností Okresního soudu v Ústí nad Labem porušeno její základní právo zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
I
III. ÚS 262/98
Ve své stížnosti navrhovatelka uvádí, že podala návrh na vydání platebního rozkazu Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 4. 2. 1997. Návrhem se domáhala zaplacení peněžité pohledávky ve výši 40 061 Kč s příslušenstvím proti označenému subjektu. Dále navrhovatelka uvádí, že dne l. 7. 1997 návrh na vydání platebního rozkazu po částečné úhradě povinným omezila na částku 15 574 Kč. Na výzvu soudu, kterou obdržela dne 5. 8. 1998, doplnila navrhovatelka výpis z obchodního rejstříku a písemné důkazy označené v návrhu. Podle tvrzení navrhovatelky dále v její věci soud nejednal, ačkoliv se na postup v řízení dotazovala. Sdělením soudu ze dne 25. 5. 1998 bylo navrhovatelce oznámeno, že v současné době soud vyřizuje věci z roku 1995 a starší a její záležitost bude vyřízena, až přijde na řadu.
Navrhovatelka se domnívá, že dlouhodobou nečinností Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na projednání věci soudem bez zbytečných průtahů podle čl. 38 Listiny. Navrhuje proto, aby Ústavní soud nálezem nařídil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem vydat platební rozkaz ve věci navrhovatelky pod sp. zn 14 C 154/97.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud podle §42 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyžádal vyjádření Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení. Z jeho vyjádření ze dne 29. 6. 1998 vyplynulo, že návrh navrhovatelky na vydání platebního rozkazu, byl přidělen k vyřízení do rozkazního oddělení. Podaný návrh však trpěl vadami a nebyl zaplacen soudní poplatek. Rozkazním oddělením byla navrhovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku a ke sdělení výše smluveného úroku ke dni podání návrhu. Soudní poplatek zaplacen nebyl, namísto toho bylo doručeno soudu omezení původního návrhu. Z tohoto důvodu byla věc převedena z rozkazního oddělení do oddělení C příslušného senátu a pod sp. zn. 14 C 154/97 takto napadla dne 24. 7. 1997. Soud vyzval navrhovatelku k předložení výpisu z obchodního rejstříku. Z obsahu žaloby, částečného zpětvzetí návrhu ve spojení s předloženými důkazy vyžádanými soudem, dospěl soud k závěru, že ani po úkonech jím učiněných (výzva k odstranění vad podání, usnesení o částečném zpětvzetí návrhu, výzva k zaplacení soudního poplatku), nejsou dány podmínky pro vydání platebního rozkazu a bude nutné nařídit jednání. Soud neshledal podle svého vyjádření ani žádný důvod přednostně projednat věc před staršími věcmi, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by odpůrce nebyl ochoten dostát povinnosti ze závazkového vztahu, navíc když podstatu dlužného
III. ÚS 262/98
závazku uhradil. Není proto ani důvod předpokládat jeho neochotu zaplatit i úrok z prodlení. Navrhovatelka mohla vyvinout snahu a využít nabízející se a zákonem preferovanou možnost mimosoudního vyřešení i ohledně příslušenství a tímto způsobem snadněji dosáhnout cíle. Soud má za to, že bez ohledu na reálné možnosti se navrhovatelka snaží dosáhnout soudního rozhodnutí za každou cenu, a to nejen v žalované věci, nýbrž i o své stížnosti. Na posílení její argumentace jí má zřejmě posloužit vedle dvou urgencí, na které jí bylo odpovězeno, i přípis ze dne 25. 5. 1998, kterým se domáhá vysvětlení, proč nebyl vydán platební rozkaz, a aniž by vyčkala v reálné přijatelné době na reakci soudu, předpokládala nečinnost a podala předmětnou stížnost bez ohledu na to, že soud v té době nezávisle vyzval navrhovatelku k upřesnění označení účastníků řízení. Soud vzhledem k výše uvedeným okolnostem se domnívá, že na skutečnosti, proč nebylo v dané věci rozhodnuto, se podílela sama navrhovatelka, která nepředložila perfektní žalobu, přesto že byla zastoupena i advokátem. Soud vzhledem k těmto okolnostem dovodil ve svém vyjádření, že ústavní stížnost je nedůvodná.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů. Do činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasáhnout pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem došlo k porušení základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby, chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Podstatou ústavní stížnosti jsou námitky navrhovatelky proti nečinnosti okresního soudu, čímž podle jejího názoru došlo k porušení základního práva na projednání věci soudem bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Z vyjádření okresního soudu v Ústí nad Labem však jednoznačně vyplynulo, že důvody, proč nebyl vydán platební rozkaz, byly dány v nedostatečné žalobě, která nesplňovala náležitosti stanovené občanským soudním řádem. Jedině k tíži navrhovatelky je nutno přičíst takové skutečnosti jako nezaplacení soudních poplatků, nedostatečné označení účastníků apod. Za této situace je pak zřejmé, že platební rozkaz nemohl být vydán a věc musela být projednávána v klasickém, sporném řízení. Ústavní soud přisvědčil v této situaci okresnímu soudu v tom smyslu, že v jeho postupu neshledal žádné neodůvodněné průtahy, kterými by mohlo dojít k porušení výše uvedeného
III. US 262/98
základního práva navrhovatelky. Ústavní soud proto konstatoval, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 132/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 15. října 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu