ECLI:CZ:US:1998:3.US.283.98
sp. zn. III. ÚS 283/98
Usnesení
III. ÚS 283/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a členů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele J.J., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 1998, čj. Co 583/97-18, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. září 1997, čj. Nc 1459/97-8, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 19. června 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. června 1998. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 1998, čj. Co 583/97-18, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. září 1997, čj. Nc 1459/97-8, neboť jimi měla být porušena navrhovatelova základní práva.
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. Nc 1459/97 a z něj zjistil, že dne 28. února 1998 podal navrhovatel obvodnímu soudu žalobu, v níž se domáhal určení neplatnosti zrušení pojistné smlouvy s ČP. Protože žaloba neměla náležitosti požadované příslušnými
III. ÚS 283/98
ustanoveními občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), soud navrhovatele usnesením vyzval, aby do 8 dnů od doručení výzvy doplnil žalobu příslušným způsobem s poučením, že nestane-li se tak, řízení zastaví. Toto usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 22. července 1997. Navrhovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil, pouze zaslal soud dne 6. srpna 1997 žádost o prodloužení lhůty k doplnění žaloby na 1 měsíc. Obvodní soud proto vydal dne 24. září 1997 usnesení, čj. Nc 1459/97-8, jímž řízení zastavil. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že na výzvu soudu na opravu vad podání reagoval navrhovatel až dne 6. srpna 1997 tím, že požadoval prodloužení lhůty ke specifikaci žaloby. Do doby vydání rozhodnutí (tj. do 24. září 1997) se však soudu neozval. Usnesení soud doručoval na adresu uvedenou pro doručování samotným navrhovatelem. Navrhovatel však nebyl při doručování zastižen, proto byla zásilka v souladu s §47 odst. 2 o.s.ř. uložena dne 2. října 1997 na poště, kde si ji navrhovatel dne 18. října 1997 vyzvedl. V souladu s ust. §47 odst. 2 o.s.ř. považoval soud za den doručení den 6. října 1997.
Proti uvedenému usnesení podal navrhovatel dne 3. listopadu 1997 odvolání. To pak dne 3. prosince 1997 doplnil prostřednictvím právního zástupce.
Městský soud v Praze dne 2. února 1998 usnesením, čj. 20 Co 583/97-18, odvolání odmítl. Usnesení odůvodnil tak, že přezkoumal odvolání nejprve z hlediska jeho formálních náležitostí a dospěl k závěru, že je podáno opožděně. Napadené usnesení bylo doručováno navrhovateli do vlastních rukou na jím udanou adresu trvalého bydliště dne 2. 10. 1997, nebyl však zastižen, proto mu bylo zanecháno oznámení, že mu písemnost bude doručena dne 3. 10. 1997 opět do vlastních rukou. Ani toho dne nebyl zastižen, proto byla písemnost uložena téhož den na poště a navrhovatel byl o tom vyrozuměn i s poučením, že nevyzvedne-li si zásilku do tří dnů od jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Uvedený postup je plně v souladu s ust. §47 odst. 2 o.s.ř. Za den doručení je proto třeba považovat den 6. 10. 1997. Pro počátek běhu odvolací lhůty je podle Městského soudu nerozhodné, že navrhovatel si zásilku vyzvedl až 18. 10. 1997 (a tedy ještě s možností podat odvolání včas), když posledním dnem pro podání odvolání byl takto den 21. 10. 1997. Jestliže navrhovatel podal odvolání až 3. 11. 1997, učinil tak v době, kdy zákonná patnáctidenní lhůta pro podání odvolání již marně uplynula.
Proti výše uvedenému usnesení Městského soudu, čj. 20 Co 583/97-18, podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž uvedl, že soud porušil svým postupem jeho
III. ÚS 283/98
základní práva tím, že navrhovatel nezavinil pozdní vyzvednutí zásilky, neboť mu ji pošta odmítla vydat, protože neměl občanský průkaz (ten ztratil), jen náhradní doklad vydaný policií ČR. Zásilka mu proto byla vydána až 18. 10. 1997, na základě předložení řidičského průkazu. Doložka právní moci, vyznačená na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. Nc 1459/97-8, byla podle navrhovatele vyznačena předčasně. Uvedeným postupem měla být porušena jeho práva daná mu čl. 90 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1 a č1.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 28. července 1998 uvedl, že není zřejmé, v čem má spočívat protiústavnost postupu soudu. Stěžovatel totiž přišel se svým tvrzením o ztrátě občanského průkazu až při podání ústavní stížnosti, v rámci řízení před soudem žádné tvrzení o ztrátě občanského průkazu neuvedl. Proto se soud nemohl zabývat tím, že navrhovateli bylo odpíráno vydání zásilky. Pokud jde o doložku právní moci, byla ve spise vyznačena v souladu s fikcí doručení.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy
Čl. 90 Ústavy ČR stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Čl. 4 odst. 1 Listiny stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Konečně čl. 36 odst. 1 Listiny stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Ústavní soud zjistil, že k navrhovatelem namítanému porušení základních práv nedošlo. O žalobě navrhovatele rozhodoval nezávislý a nestranný soud a to v souladu se zákonem. Navrhovateli nebylo bráněno, aby se domáhal svého práva u soudu. Skutečnost, že navrhovatel nesplnil zákonné požadavky a proto soud v souladu s příst.
III ÚS 283/98
ustanoveními o.s.ř. řízení zastavil, nemůže být přičítána soudu k tíži. Jestliže navrhovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že mu pošta znemožnila porušením práva vyzvednutí zásilky a tím vlastně způsobila marné uplynutí lhůty k podání odvolání, měl tuto námitku uplatnit již ve svém odvolání k Městskému soudu. Neučinil tak a proto nelze vyčítat Městskému soudu, že se touto okolností nezabýval, když o ní nevěděl a za daných okolností ani nemohl vědět. Kdyby se touto okolností zabýval meritorně Ústavní soud, zasahoval by nepřípustným způsobem do kompetencí obecných soudů. Obecné soudy podle přesvědčení Ústavního soudu postupovaly při hodnocení důkazů v intencích ust. §132 o.s.ř. a žádná základní právu či svobody navrhovatele svým postupem neporušily.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve zněni pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 1998
JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu