ECLI:CZ:US:1998:3.US.320.98
sp. zn. III. ÚS 320/98
Usnesení
III. ÚS 320/98-16
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 19. listopadu 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Ing. Z.A. a M.A., zastoupených JUDr. R.O., proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 38 Ca 56/97-34, ze dne 6. ledna 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který Ústavní soud obdržel dne 17. července 1998, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 1998, č.j. 38 Ca 56/97-34, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 24. ledna 1997, zn. PÚ 867/96. Uvedli, že podle jejich přesvědčení soud nerozhodl v souladu s příslušnými restitučními předpisy, s §37 občanského zákona ani v souladu s čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod. Nesprávně hodnotil situaci, za níž uzavřeli kupní smlouvu ohledně nemovitostí p. č. 1379 o vým. 3316 m2 a dílu p. č. 1379 o vým. 9715 m2 v k. úz. J., když k jejímu uzavření byli nuceni přistoupit proto, že neměli jinou možnost obrany proti vyvlastnění. Poukázali dále na tvrzení, že k uzavření smlouvy došlo i za nápadně nevýhodných podmínek, tím se však soud nezabýval.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická neb právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastník, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
III. ÚS 320/98-17
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 56/97 nezjistil Ústavní soud zásah do práv stěžovatelů, jejichž porušení se ve stížnosti dovolávají. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval v souladu s §132 občanského soudního řádu, přičemž zjištění skutkového stavu odpovídá právnímu posouzení věci a výroku napadeného rozsudku. Pokud jde o výklad a aplikaci §6 odst. 1 písm. k) zák. č. 229/1991 Sb., pak odůvodnění, obsažené v rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 38 Ca 56197-34 je vyčerpávající, a proto na ně Ústavní soud odkazuje. Je třeba dodat, že i Listina základních práv a svobod v čl. 11 odst. 4 připouští vyvlastnění jako nucené omezení vlastnického práva. Jestliže vlastník uzavře kupní smlouvu s tím, aby předešel hrozícímu nucenému omezení svého vlastnického práva, nelze možnost vyvlastnění považovat za okolnost tak působící na svobodu vůle účastníka právního úkonu, jak to má na mysli §37 odst. 1 občanského zákona, na který stěžovatelé poukazují, stejně pak §6 odst. I písm. k) zák. č. 229/1991 Sb., z něhož bylo nutno při rozhodování ve věci vycházet.
S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu